Vivat kníže, vivat kněžna! Zaplněné drnholecké náměstí aplauduje vrchnosti, která právě povolila poddaným bavit se a slavit. Lidé kolem mne se usmívají a tleskají. Průvod plný historických postav i krojovaných, s bohem vína Bacchusem a jeho nymfami, se dává do pohybu, Právě začíná premiérové Drnholecké vinobraní.

„Co? Vinobraní? Já tady čekám na autobus do Lanžhota. A říkám si, co je tady tolik lidí, že se do toho autobusu nevejdeme,“ baví o chvíli dříve čekající davy drnholecký starosta Jan Ivičič. Stojí totiž v zástěře a se slamákem na hlavě ve vyzdobené autobusové zastávce.

„Jak se cítíte jako poddaný?“ využívá příležitosti v dobovém oděná konferenciérka. „Dobře. Dneska mě nikdo nebude nadávat, nikdo mě nebude kritizovat a nedej bože, aby mě někdo pochválil,“ reaguje Ivičič pohotově. Nálada na náměstí vonícím dobrotami je výborná.

O pár desítek minut později už kráčím s početným průvodem za doprovodu dechové hudby Kateřinka drnholeckými ulicemi za hlavním hospodářem Bohumilem Kalousem a jeho ženou. „Říkají, že než poznali Šimčíkovou, byli klidná rodina,“ směje se drnholecká knihovnice a vedoucí tamního kulturního zařízení Bronislava Šimčíková.

Právě ona je společně s dlouholetým členem mikulovského národopisného souboru Pálava Petrem Ševčíkem hlavní duší sobotního vinobraní.

„Jsme dobrá parta lidí. Před pěti lety jsme začali uvažovat, jak oživit dění v Drnholci, co tady chybí. Něco už jsme rozjeli, jako divadlo, jarmark nebo obecní zabijačku. A postupně přidáváme další akce. Příští rok to bude třeba první krojový ples,“ říká Šimčíková.

Průvod zastavuje. Hospodář přináší knížeti k ochutnání sklenici burčáku. Dobrý, pomlaskává vrchnost na voze taženém koňským spřežením. A spolu s ostatními pokračuje dál kolem otevřených sklepů. Aby i s Bacchusem věděli, jakáže to vína letos vinaři chystají.

„Jsme s rodinou na dovolené v Mikulově. Do Drnholce je to to pár kilometrů, tak jsme se zastavili. Přilákaly nás otevřené sklepy včetně Nového vinařství. Všechno asi neprojdeme, ale něco určitě,“ usmívá se Pražan Jiří Fišer, který přijel koštovat na kole.

„Mám pocit, že vinobraní spojilo Drnholec dohromady. Před rokem, kdy jsme chtěli původně začít, se našli jenom tři vinaři, kteří byli připravení otevřít své sklepy. Letos je jich dvaadvacet. Všichni si najednou našli čas na úklid. A mnozí i na broušení a nátěry, které dlouho odkládali. Kolem sklepů se udělal kus práce,“ těší Šimčíkovou.

Přiznává sice i některé organizační nedostatky, které musí pro příště odstranit, ale důležitější je podle ní to, že se do příprav i programu vinobraní podařilo zapojit také mladé.

Natahování koštýře

Mezitím na náměstí startují bláznivé soutěže například ve vytahování špuntů zubama nebo v rychlosti natahování koštýře. Návštěvníci si mohou za padesátikorunu rovněž tipnout váhu opodál ležícího živého čuníka. Kdo bude skutečnosti nejblíž, odveze si ho večer domů.

„Konečně se tady něco děje. Je to pěkné, možná jen stánků mohlo být trochu víc. Určitě ještě vydržíme na některá vystoupení a také obejdeme pár sklepů. Podíváme se, co a jak, abychom se příští rok mohli také přidat,“ slibuje Jarmila Růžičková z Drnholce.

Program na náměstí pokračuje šermířskými souboji, vystoupením cimbálky Píšťalenka a také pásmem zarážení hory v podání mikulovské Pálavy. Tleskají jim nejen Drnholečtí.

„Výsledky jsou vidět, rok od roku sem jezdí více turistů a cyklistů. Chceme, abychom jim měli co nabídnout,“ kvituje aktivity party nadšenců starosta. Ten věří, že právě vinobraní se v budoucnu stane jednou z nejdůležitějších kulturních akcí v obci.

Slavit vinobraní zkoušeli v Drnholci už v osmdesátých letech. To byla ale program podstatně chudší.