Pozorovala chování zvířat, pomáhala je krmit, plnila napajedla vodou, poslouchala se zaujetím ševelení ve větvích stromů a snažila se vytušit, o čem si tak mohou vyprávět ptáci. Když se měla rozhodnout, jakým směrem se budou její kroky ubírat dál, veterinární technika byla jasnou volbou. Aby toho nebylo málo, svoji lásku k přírodě, zvířatům a myslivosti chce předávat dál.
„Od března vedu v Drnholci kroužek mladých ochránců přírody a myslivosti. Navštěvuje jej pravidelně každou sobotu nebo neděli asi desítka menších i větších chlapců a děvčat,“ říká se zaujetím Koňaříková, jedna ze tří žen, které aktivně působí pod čtyřicetičlenným drnholeckým Mysliveckým sdružením Rozvoj.
„Jsem jeho jednatelkou. Teď, čerstvě od letošního dubna, dokonce pracuji v okresní myslivecké radě,“ překvapuje šestačtyřicetiletá žena svou zálibou v činnosti tolik typické pro bodré muže. Potřebné zkoušky z myslivosti, tedy z lovu, střílení, kynologie, péče o zvěř anebo zoologie, zvládla bravurně.
A co ji vlastně k založení kroužku vedlo? „Když jsem byla malá, navštěvovala jsem podobný kroužek, který vedla moje maminka, původním povoláním učitelka. Navíc se mi zdálo, že myslivost na Břeclavsku v posledních letech upadá. To je škoda. Já bych tedy chtěla přivést děti zpátky k lásce k přírodě a zvířatům,“ tvrdí Koňaříková.
Jak dodává, mrzí ji, že se mnozí lidé mylně domnívají, že myslivost rovná se především lov a zabíjení. „Děti přitom učíme k ochraně zvěře. Staráme se také o to, aby byl revír čistý a uklizený od odpadků, které v lese lidé vyhazují. Každý týden jsme až čtyři hodiny v lese, povídáme si, malujeme, pořádáme různé vědomostní soutěže,“ popisuje pestrý program.
Navštívit byla s dětmi i oboru Pravice nedaleko Hrušovan nad Jevišovkou. „Chovají tam muflony a daňky. Děti byly nadšené, když je mohly pozorovat tak zblízka,“ usmívá se činná žena, která pomohla malým myslivcům z Drnholce dokonce s vystavěním vlastního krmného zařízení, o které se pravidelně starají. Jeho součástí jsou i jesle pro zajíce a srnčí zvěř.
„Když jsme na jaře začínali, bylo ještě chladno a museli jsme zvěř přikrmovat. Děti si na vlastní kůži vyzkoušely, že být myslivcem a nosit na zádech v batohu krmivo není jednoduché,“ vzpomíná Koňaříková. Podle ní by si každý malý myslivec měl především uvědomit, že je v první řadě ochráncem přírody.
