Soutěžní klání pětaosmdesáti studentských prací z šestatřiceti zemí Evropské unie, Číny, Spojených států, Izraele a dalších zemí bylo předznamenáno dramatickým příletem Klobouckých do hostitelské Valencie, kdy ohromná bouře znemožnila letadlu z Bruselu přistání. Tomáš Nevídal a Josef Valihrach tak byli dle vlastních slov na další dramatické události připraveni: „Když jsme přežili cestu, přežijeme všechno,“ neztráceli mladí vědci optimismus.
Mezi soupeři, ale zároveň kolegy z celého světa nešli kloboučtí studenti přehlédnout. Jejich stánek byl celý den v obležení návštěvníků a mezi novinářskou veřejností si vysloužili přezdívku Ducati Brothers.

Kdo by mezi soutěžícími očekával naschvály a vzájemnou nevraživost, byl by zklamán. Nejlepší přátele našli kluci mezi kolegy z Dánska, Slovenska, Itálie a dokonce z Číny. Oficiální cenu se dvojici Ducatistů získat nepodařilo, neoficiálně byli vyhlášeno jako práce s nejlepší prezentací.
A přestože program v univerzitním městě byl skutečně nabitý a na přibalené plavky studentům vůbec nezbyl čas, podle jejich slov to nijak zvlášť nevadilo: „Byli jsme sice za vědce, ale bavili jsme se jako normální mladí lidé,“ zhodnotili Nevídal s Valihrachem.