Všechno zdraží: Nemáme moc nástrojů, jak inflaci zabránit, říká ekonom Lacina

V podstatě všechno. Jde o opakovaný růst cen a naopak snížení hodnoty peněz vůči danému zboží nebo službě. Kdybych měl uvést příklad, tak milion korun v lednu 2022 má při aktuální inflaci o šest procent nižší hodnotu než milion korun v lednu 2021.

Když pes stojí modelem: podívejte se na jejich tradiční přehlídku v Brně

Koho vysoká inflace nejvíce ovlivní?

To je hrozně individuální, neboť každý spotřebitel se chová jinak, utrácí jinak. Kdybych se měl pokusit to zobecnit, tak existenčně může dopadnout na lidi pohybující se na hranici minimálního příjmu jako matky samoživitelky. Pro ně může být zvýšení cen energií a jídla fatální. Máme ale poměrně robustní sociální systém, který by těmto lidem měl pomoci. Výrazně také ovlivní důchodce a zaměstnance, obecně příjmové skupiny s fixními příjmy ve formě penze nebo mzdy.

Jak?

Důchodcům sice vláda s nějakým odstupem automaticky o inflaci zvyšuje příjem, nicméně je potřeba si uvědomit, že senioři rovněž žijí z úspor, které během života našetřili. Většinou je mají uložené na nějakých běžných účtech s velice nízkou úrokovou sazbou. Inflace reálnou hodnotu tohoto bohatství rychle užírá. Uvedu extrémní příklad: vezměte si, že máte uložené peníze při dvou procentní úrokové sazbě a inflace by dlouhodobě byla šest procent. Třeba deset let. Za těch deset let vám inflace ubere čtyřicet procent z vašich úspor, které chcete užívat po odchodu do penze, aby vám neklesla životní úroveň oproti aktivní části života.

Jak lze proti inflaci bojovat?

Na individuální úrovni velice těžko. Chování klasického důchodce většinou tkví v tom, že už nemá zájem zvyšovat své bohatství, chce aby se mu bohatství naakumulované během aktivní fáze života neznehodnocovalo. Proto staří lidé v drtivé většině případů nechtějí investovat například do akcií, kde je šance na zhodnocení peněz větší. Důchodci tak mají velmi omezené možnosti, jak si ohlídat hodnotu úspor. Například v Německu je inflace velké politické téma, jelikož tamní populace patří mezi nejrychleji stárnoucí v Evropě.

A pomineme-li důchodce?

Běžný spotřebitel má dvě základní možnosti. Věřit České národní bance, že inflace opět klesne a období přetrpět, nebo změnit portfólio aktiv. Pokud tedy má nějaké úspory. Může se vydat směrem k zajištěným fondům, kde je garance zhodnocení minimálně ve výši očekávané inflace. Pak jsou tu experimenty typu zlato nebo kryptoměny, ale tam si investor musí uvědomit, že riskuje i vysokou ztrátu.

Co byste radil vy?

Osobně jsem zastáncem dlouhodobého spoření. Každý měsíc v horizontu dvaceti let si něco odložit, něco investovat. Hlavně se nenechat znervóznit krátkodobými výkyvy. Ale je to i trochu o štěstí. Celý systém je dnes založený na naději v to, že se peníze zhodnotí. Většina ekonomů je překvapená z toho, co se aktuálně děje. Zvykli jsme se na dlouhé období nízké a stabilní inflace.

Zmínil jste i zaměstnavatele, nakolik je inflace ovlivní?

Vytvoří napětí mezi nimi a zaměstnanci, kteří samozřejmě budou požadovat zvýšení mzdy. Zaměstnanci a odbory budou argumentovat zvýšenými životními náklady kvůli vysokým cenám energií nebo spotřebního zboží. Zaměstnavatelé zvýšenými výrobními náklady. Očekávám tvrdá jednání.

Kdo bude mít výhodu?

Zaměstnanci, neboť i přes všechny krize je u nás situace taková, že nezaměstnanost je pod přirozenou mírou. Dlouhodobě je tak spíš problém najít pracovníky než práci. Zaměstnavatelé tak jsou v nevýhodné pozici. Na druhou stranu je tlačí růst nákladů na energie, ropu, komodit a tak dále. Když zvyšují mzdy, musí najít kompromis. Tím zpravidla bývá zvýšení cen. Což ve finále dopadá opět na zaměstnance, kteří proto opět budou chtít zvýšit plat. Je to spirála, takzvaná mzdová inflace. Začarovaný kruh.

Můžeme očekávat například stávky?

Věřím, že letošek bude ještě o kompromisu. Mzdové kontrakty na další rok se vyjednávají během podzimu, kdy tak velkou inflaci nikdo neočekával. Kritická vyjednávání a možné dopady uvidíme až za tři čtvrtě roku, pokud se do té doby inflace nevrátí ke dvěma procentům.

S Davidem zažil člověk hodně legrace, vzpomíná hasič na zemřelé kolegy z Brna

V jakém sektoru bude napětí nejvyšší?

V automobilovém průmyslu. Ten v České republice udává tón vyjednávání o mzdách. Ostatní sektory se pak většinou přizpůsobují.

Kdo bude z vysoké inflace profitovat?

Krátkodobě lidé, kteří mají půjčené peníze s fixním úrokem. Půjčili si například milion, úrok je pořád stejný, ale od zaměstnavatele dostávají o inflaci vyšší mzdu. Těm to může pomoci. Nicméně inflace obecně nemusí být nutně negativní. Jako ekonom budu tvrdit, že je někdy dobrá. Každá učebnice říká, že ceny mají ukazovat na vzácnost statku. Ceny tak ukáží, kde má ekonomika problém, kde nadužíváme zdroje. Částečně může být i pozitivní, odhalí nerovnováhy, které v ekonomice vznikají. Inflace zároveň není největší problém české ekonomiky.

Co jím je?

Růst. Od krize v letech 2008 a 2009 jsme se nikdy nevrátili k úrovni růstu, který jsme měli od devadesátých let. To platí i pro evropskou ekonomiku, od níž se ta česká odvíjí. Vždy mě proto fascinují tvrzení některých politiků, že jsme bezpečným ostrůvkem uprostřed Evropy, protože máme svou korunu. Je ale potřeba si uvědomit, že Česká republika je typická malá otevřená ekonomika. Osmdesát procent toho, co tady spotřebujeme, pochází ze zbytku světa. Stejné množství výroby zase do světa vyvážíme. Naše ekonomika jen s nějakým zpožděním kopíruje vývoj západních ekonomik. Předně německé. A zásadním problém je, že se zřejmě nikdy nevrátíme k standardu devadesátých let, kdy byl potenciál ekonomického růstu pět procent. Dnes se mluví o ani ne dvou procentech.

Letos má být inflace nejvyšší od roku 1998. Úspěch bude, když zůstane jednociferná. Jak dlouho poroste?

Tak dlouho, než se ustálí globální trhy. Řekněme například, že společnost nakupuje zboží od dodavatelů z Číny. Ta bojuje s covidem, v důsledku toho omezuje kapacity. Tím se zahltí dopravní sítě a doprava je najednou několikanásobně dražší. To vše si pak výrobci započítávají do cen. Všechno je propojené se vším a nástrojů máme my jako Česká republika omezené množství. Stabilizace cen se z největší části bude odvíjet od globálních obchodních řetězců.

Jaké nástroje máme?

Centrální banka může zvyšovat úrokové sazby, což ale ovlivňuje jen malý úsek trhu. Vláda se pak může pokusit nastavit vyrovnaný, ideálně přebytkový rozpočet.

Hračky na hradě: výstava na Špilberku vás vrátí do dětství, podívejte se

Je to reálné?

Dnes k tomu politici nenajdou odvahu. Celá diskuze i o rozpočtu pro rok 2022 se točí kolem nějakých desítek miliard korun úspor, přičemž deficit je ve stovkách miliard. Vlády dnes dluhy řeší tak, že je lepí jiným dluhem pořád a pořád dokola. Bohužel nastává situace, kdy si dnes vláda půjčuje za víc než v předchozím období, takže obsluha dluhu je najednou dražší

Jde lepit staré dluhy novými donekonečna?

Jde to do té doby, dokud se najde někdo ochoten půjčit. Například dluh Japonska činí přes dvě stě procent hrubého domácího produktu a nikdo nezpochybňuje, že by si japonská vláda nebyla schopná půjčit peníze. Samozřejmě bublina praskne v momentě, kdy ti, kdo vládám půjčují, si začnou myslet, že to vlády nesplatí.

Jak si představit dluh označený v hrubém domácím produktu?

Řekněme, že máme dluh sto procent hrubého domácího produktu. Kdyby se vláda rozhodla, že chce za rok být na nule, musí populace po dvanáct měsíců nic nekupovat a pracovat zdarma. Na konci roku by ekonomika byla schopná dluh splatit. Otázkou je, kolik by nás takový rok přežilo.

Jak se s inflací vypořádává Česká národní banka?

Snaží se využít všechny nástroje své měnové politiky, aby se vrátila ke svému inflačnímu cíli, s ohledem na globální změny ekonomiky však tahá v tuto chvíli za kratší konec provazu.