V oboru pracuje sedmým rokem a stále se jako vinař učí. „Pro každého enologa je krásné, když někdo ocení jeho celoroční dřinu. Jsem první žena, která vyhrála, ale snad nebudu poslední,“ komentovala vítězství Becková.

Vinařství stále vládnou s převahou muži, takže musí zůstávat ve střehu. „V mládí jsem se starala o vinohrad s dědou a po praxi ve vinařství Volařík jsem lásce k výrobě vína propadla,“ říká jednatřicetiletá enoložka.

Nechybělo málo, aby se z ní stal voják. „Táta byl voják z povolání a odpoledne jsem trávila v kasárnách. Vinařství je ale taky malá vojna,“ odhaluje žena. Ve sklepě se může spolehnout na dvojici kolegů. „Jsou to moji kluci ve zbrani. Výroba vína je fyzicky a někdy psychicky náročná,“ přiznává.

Ve sklepě tráví tolik času, kolik je potřeba. „ Při sběru to může být čtrnáct hodin denně, přes rok devět. Je to velmi individuální. To nepočítám degustace a práci, kterou si beru domů,“ vysvětluje Becková, která ráda cestuje.

Ve sklepě musí být neustále soustředěná a často vydržet vyšší pracovní tempo. „Nejlepší pocit je, když lidé ochutnají naše víno, usmějí se a řeknou, že je super,“ přiznává.