Motorkářů, kteří se sjeli na sedmý ročník Euro Bike Festu do Pasohlávek, jsou tisíce. Tisíce jezdců, tisíce příběhů, tisíce přezdívek. Třeba Cestář – muž, jenž má jinak v občanském průkazu napsáno František Ondřich. „ Jezdím už přes čtyřicet let. Je to adrenalin, kontakt s přírodou… Co na tom světě člověk má? Chlast? To mi ještě docela jde. Ženský? No… Dobře. A motorky. Projel jsem celou Evropu, díky motorce jsem poznal cizí kraje a lidi," vypráví Ondřich a jednomu je jasné, že přezdívku nedostal jen tak.

Festival se koná už od čtvrtka, poslední část programu pořadatelé připravili na neděli. Burácející motory se ozývají pod motorkáři kolem dvaceti i šedesáti let, pod muži i ženami. Prohlížejí kola, výfuky, chromování. Hodnotí. „Je to přítelův koníček. Přijeli jsme sice teprve před chvíli, ale mám tady z toho dobrý pocit," říká s úsměvem návštěvnice Daniela Valášková.

Bojují bez servítek

Rozlehlý areál pasohláveckého kempu Merkur je po čtyři dny mekkou. Mekkou lidí, pro které je jedna stopa životním stylem. Jsou mezi svými. Baví se. Přes den, přes noc. Slyšet lze češtinu, slovenštinu i němčinu. Nechybí přátelská objetí ani hektolitry piva, alkoholického i toho pro řidiče. Atmosféru ozvláštňuje doprovodný program, mezi nimž je akrobatický motokros nebo středověké souboje. „Ty k motorkám svým způsobem patří. Motorkáři jsou drsní a zároveň přátelští. Mezi mnohými funguje jisté bratrství a mezi námi je to stejné," líčí jeden z bijců Tomáš Gajdošík.

Souboje nadšenců v brnění budí respekt. Žádné pózy, žádné naznačování. Rány zbraněmi jsou tvrdé, bez servítek. Vrcholem klání je hromadný souboj pět na pět. Lidé okolo „ringu" bouří. „Motorkáři to mají rádi a my jsme zase rádi mezi nimi. Někteří se k nám časem přidávají, další si to jen vyzkouší. Jsou to tvrdí chlapi," pokračuje Gajdošík.

Pakliže se pořadatelé obávali počasí, až na výjimky musí být spokojení. Přijely davy, líbí se koncerty nebo třeba wakeboarding na hladině malé laguny, jež je součástí novomlýnských nádrží. Teď už jen v pořádku dojet domů.