Provokativní Xavier Baumaxa, ethno tančírna Čankišou nebo legendární undergroundová Garage Tony Ducháčka. To jsou jen některé ze sobotních vrcholů mezinárodního festivalu Eurotrialog v mikulovském amfiteátru.

Areál pod otevřenou oblohou obsadili hudební fanoušci už v pátek večer. To v Mikulově v rámci prvního festivalového dne zahrál například zpívající herec Jiří Schmitzer, nestárnoucí Vladimír Mišík s ETC nebo folkař Vlasta Redl.

„Myslím si, že v českém prostředí je Eurotrialog festivalem, který má svou tvář. Tím, že se zaměřuje na alternativní hudbu, láká lidi z celé republiky, ale i ze zahraničí. Je každopádně dobře, že Eurotrialog existuje a že lidé mohou přijet na kapely, za kterými by jinak museli do klubů. A to by se jim určitě prodražilo,“ uvedl hudební publicista Petr Vlasák z Břeclavi v narážce na již tradičně přívětivé vstupné.

Podle něj může i náročný fanoušek v Mikulově objevit řadu zajímavých hudebních projektů. Pořadatelé se totiž vědomě vyhýbají střednímu proudu a sázejí především na kvalitní nekomerční hudbu.

„Myslím si, že řadu lidí letos hodně překvapí Orchestra. Pro další budou možná objevem polští Psio Crew. Když jsme tady loni měli polsko–ukrajinský Chutir, mnozí si po vystoupení začali shánět jejich nahrávky. Věřím, že s Psio Crew nastane obdobná situace,“ předpovídá Romek Hanzlík z pořádající agentury AMP.

Podle něj by mohla být pro mikulovské publikum příjemným překvapením také kapela Timudej. „Hraje už poměrně dlouho a moc se o ní neví. Hrozně se divím, že není známější,“ řekl Hanzlík.

Dnešní program v amfiteátru startuje od dvou hodin odpoledne. A to hned pěkně zostra – bluesrockovou slovenskou sestavou ze Zvolena ZVA 12–28 a drum´n´bassovou Lesní zvěří. Poté už přijdou na řadu zmínění Orchestra a Timudej. Po Mashy Muxx, Baumaxovi, Čankišou, Psio Crew, Garage a ZNC udělají popůlnoční tečku za druhým festivalovým dnem Poletíme. „Eurotrialog je zatím největší festival v naší historii,“ přiznal zakládající člen brněnského banjobandu Rudolf Brančovský.

Sobotní hudební menu ovšem otevře už v jednu hodinu odpoledne písničkářka Jana Vébrová na terase Dietrichštejnské hrobky. „Loni jsme to na terase vyzkoušeli poprvé a bylo to kouzelné. Hudba hrála na celé náměstí. Teď na to navážeme, je to takové odbočení z festivalového mumraje,“ vysvětlil Hanzlík.

Úplnou novinkou jedenáctého ročníku Eurotrialogu je pak divadlo, které začíná už v jedenáct hodin dopoledne u obřího sudu na zámku. „Je to poprvé, kdy tady budeme uvádět divadlo. Bude to symbolické, Havlova Audience je o pivu, Mikulov o vínu,“ směje se zakladatel festivalu.

Kromě divadelního souboru Exil z Pardubic doplňují letošní nabídku i filmové projekce v několika stanech. Pozornost jistě přitáhne také další novinka – experimentální poezie Slam Poetry v čajovém stanu.

O tradiční závěr festivalu se v neděli postará klavírista a skladatel Filip Topol. Ten od půl druhé odpoledne zahraje v Dietrichštejnské hrobce.

Šéf agentury AMP Romek Hanzlík pořádá festival Eurotrialog už jedenáct let. Každý rok se snaží přicházet s novými nápady, ale současně musí svádět boj o ekonomiku. Říká:

Genius loci Mikulova i amfiteátru je neoddiskutovatelný

Romek Hanzlík je skutečnou duší Eurotrialogu. Stál u zrodu mikulovského hudebního festivalu, prožil s ním všech dosavadních deset ročníků a připravil i ten letošní, jedenáctý. Jako organizátor i jako dramaturg.

V čem podle vás tkví kouzlo Eurotrialogu?
Spojuje se v něm několik věcí. Jednou je atmosféra Mikulova a také amfiteátru, kde se festival koná. Hodně dělá i publikum, které sem jezdí. Je tady rodinné, příjemné, nekonfliktní prostředí. Vždycky divákům děkuji, že vytvoří tak parádní atmosféru.

Věřil jste, že festival vydrží v Mikulově tolik let?
Určitě ano. Patří sem, genius loci tohoto místa i města je neoddiskutovatelný. Také radnice je festivalu nakloněná, byť nás letos trochu potrápila s přestavbou amfiteátru. Zemní práce zahájili pět dnů před festivalem, což nebylo zrovna šťastné. Ale nakonec jsme všechno zvládli.

Nakolik se vám podařilo naplnit původní ideu přeshraničního setkávání lidí při kvalitní hudbě?
Ta myšlenka je stále přítomná, nikdy se nestalo, že by v programu chyběli zástupci Slovenska nebo Rakouska, byť největší zastoupení má česká scéna. Navíc každý rok představíme něco společného. Letos to například bylo v pátek česko–slovensko–rakouské seskupení Polkaghosts & Marchbeats. Na festival do Mikulova už ale jezdí i lidé z Maďarska, Polska, Francie nebo USA. Záběr se rozšiřuje, asi nejtrefnější označení je proto středoevropský festival.

Například rakouských internetů ale v programu oproti předchozím ročníkům ubylo, nebo ne?
Přece jen absolutní většinu publika tvoří česká část, která se na rakouské scéně příliš neorientuje. Nemůžeme tedy na této hudbě stavět program. Patří sem, je součástí festivalu, ale jen do určité míry.

Jak těžké je dávat každoročně dohromady programový list, aby to bylo zajímavé? Nedojdou vám za čas jména, která táhnou?
Každý rok si říkám, že už jsem všechny králíky z klobouku vytáhl, ale vždycky to nakonec nějak přijde. Kapely moc neopakujeme, snad jen kmenoví Psí vojáci nebo Už jsme doma tady hráli za jedenáct let dvakrát nebo třikrát. Snažíme se sledovat, jak se vyvíjí česká scéna, a pokaždé přicházet s novými nápady a trochou vizionářství. Vedle zavedených jmen proto vždy dáváme prostor mladým invenčním kapelám, které se nám líbí. Měli jsme tady třeba Radůzu, když ji ještě nikdo neznal. Letos by mohli být takovým objevem Orchestra.

Proč se příliš nedaří zapojit do festivalu kapely z Břeclavska?

Je fakt, že jsme uváděli do programu, že dáváme prostor regionálním kapelám. Letos se ale žádná nepřihlásila, nic jsme neobjevili. Nevím, jestli to znamená, že nejsou, nebo jsou málo ambiciózní. Nějak jsme se nepotkali, a přitom bych je tady rád měl.

Kterým směrem se podle vás bude Eurotrialog vyvíjet dál?
Vytyčený směr je jasný, nemáme ambice, abychom se stali masovou záležitostí. Lidé, kteří za námi jezdí z celé Evropy, oceňují, že je Eurotrialog právě takový, jaký je. Určitě nečekejte žádný posun ke komerci, to by byla zrada na našich divácích. S krizí se toho moc nezměnilo, každý rok je bojem o ekonomiku, které uzpůsobujeme dramaturgii. Co seženem, dáme na kapely, nic si nenecháme. Třeba bratry Ebeny bychom si letos dovolit nemohli.