Na náročný výstup trénoval tři čtvrtě roku. Téměř sedmimetrovou betonovou hranu zvládnulnakonec za necelé dvě minuty. Jediným úchytem mu byla hrana, svírající menší než pravý úhel.

„Původně šlo o recesi. Vyhecovali mě k tomu kamarádi. Ukázali na místo, kam mám vylézt. Nápad se mi ale zrodil v hlavě už dřív. Jezdil jsem totiž okolo mostu na nedělní bohoslužby. I když častěji a raději lezu v přírodě, tak mi to nedalo,“ usmívá se farář.
Při výstupu ho zeshora jistila na laně jeho manželka. Na tréninku ale lano nepoužíval. Přitom bez něj vylezl po hladké stěně do výšky čtyř metrů. Na zemi se přitom jistil jen speciální horolezeckou matraci, která mu sloužila jako dopadiště. Přesto to nebylo jednoduché. Občas se mu prý stalo i to, že dopadl mimo.

„Dálniční viadukt se nachází kousek od restaurace U zátiší. Když jsem na mostě trénoval, měl jsem občas publikum. Nebylo to ale nic příjemného. Proto jsem začal chodit lézt až po západu slunce. Mělo to ale ještě jeden důvod. Večer vždycky beton zchladl a lezlo se mi mnohem lépe,“ popisuje farář.
Ivo David se horolezectví věnuje už od svých čtrnácti let. Téměř deset let byl také členem břeclavského lezeckého oddílu Pálavský věšák, který je součástí Orlu. Na faře si dokonce postavil menší treninkovou lezeckou stěnu, na které trénoval i zájemce z řad mladistvích z Nikolčic.

„Lezení je nezdělitelné. Kdo si to sám nezkusí, tak to nepochopí. Nezajímá mě co kdo o mém výlezu na viadukt řekne. Udělal jsem to hlavně pro sebe. Předtím ani potom to ale už nikdo nezkoušel, i když je to mezi horolezci známá věc,“ vysvětluje.
Evangelický farář kromě svého povolání a fyzicky náročného koníčku zvládá spolu se svou ženou i péči o tři děti. „Jezdí se mnou na skály často,“ doplňuje.

zamyšlení