Obavy organizátorů z nejistého počasí na začátku září se nevyplnily. Jižní Moravou vanulo babí léto a teploty se šplhaly k pětadvaceti stupňům ve stínu. „Festival má už deset let. Ovšem loni jsme ho kvůli covidovým opatřením pořádat nemohli. Tradiční termín z počátku léta jsme přesunuli na září. Jedním z důvodů bylo, aby se akce nepotkávala se Slavnostmi břeclavského piva,“ zdůvodňuje jeden z pořadatelů festivalu Petr Vlasák.

Se svými klasickými pivy, svrchně kvašenými speciály, pivy pšeničnými, žitnými i tmavými kávovými sem dorazilo poškádlit chuťové buňky návštěvníků na jednadvacet pivovarů především z Moravy. „Představují se zde pivovary místní, třeba ten z Moravské Nové Vsi nebo břeclavský pivovar Frankies. Jsou zde ale i pivovarníci ze Vsetína, z Beskyd, z Orlických hor, nebo třeba záhorácké pivo z Moravského Svätého Jána. Zatím jsem neměl čas nic moc ochutnat, ale zaznamenal jsem speciality jako kyseláč s meruňkou či maracujou. To si určitě dám,“ usmívá se Vlasák.

Na pódiu pod zámkem se od tří hodin odpoledne do půl jedenácté do večera stříhá hned několik kapel a muzikantů. Hraje místní Ekström kvartett, Charlie Slavík se svou foukací harmonikou či bigbítová klasika Tony Ducháček a kapela Garáž. Současný bigbít oproti tomu zase představují Poletíme? Chybět v programu nemohou ani podivínští I.V.M. „Účast lidí je neuvěřitelná. Je vidět, že mají obrovský hlad po tom jít se bavit a žít normální život ve společnosti. Mám z toho radost,“ těší pořadatele.

Lidé si na louce pod zámkem roztáhli deky, udělali si piknik, popíjeli pivo a pohupovali se do rytmů linoucích se prostřednictvím reproduktorů z hlavní scény. „Užíváme si to. Jen tak trošku ochutnáváme, oba jsme s manželem řidiči. Akce se neúčastníme pravidelně každý rok, spíš náhodně podle toho, jak nám to vyjde. Máme raději pivo než víno. I když já osobně dávám přednost ovocným nebo pivům bez alkoholu. Klasická piva jsou na mě moc hořká,“ říká Jitka, která do Břeclavi dorazila z Velkých Bílovic.