Ve městě se koná dvoudenní festival s názvem Pod taneční horou. V hledišti se za tu dobu prostřídají desítky až stovky diváků. Mnozí fotí a natáčí. V hledáčku mají své děti, vnoučata či kamarády.

Sobotní dopoledne sice patří zejména dětem, ale už o pár hodin později předvedou svůj um dospělí. „Je skvělé, že takové akce tady jsou. Folkloristé se sdružují a navíc jde o jeden ze střípků, které dělají město výjimečným,“ je přesvědčená Bártová.

Ačkoliv si v tu chvíli na Náměstí hledají skrz mraky cestu sluneční paprsky, o den dříve pořadatelé tolik štěstí neměli. Program strašily přeháňky, účinkující omezoval chlad. S ustaraným výrazem o tom povídá vedoucí Národopisného souboru Pálava Petr Ševčík. „Bylo to hodně nevlídné. Zima, pršelo. Zvládli jsme to ale díky stanu. Lidé přišli, bavili se. Jo, šlo to,“ hledá nakonec Ševčík pozitiva.

Sobota už je jiná. Lepší. Příjemnější. Lavice před pódiem jsou plné. Zatímco malí i větší tanečníci a zpěváci sklízí potlesk, na vystoupení se právě chystá syn Mikulovanky Petry Holznerové. „U nás v rodině je průkopníkem, k folkloru se dostal přes školku,“ vypráví žena.

Akci pořádá město, organizačně se o ni ale starají lidé z národopisného souboru v čele s Petrem Ševčíkem. „Festival Pod taneční horou byl vždy hlavně pro domácí soubory. Letos máme ale i krajánky z Vídně. Jsou skvělí. Když jsem je viděl, velmi se mi líbili,“ chválí Ševčík hosty z Rakouska.

Zájem o vystoupení na tradiční mikulovské události je výrazný. Pořadatelům se soubory hlásí sami. Ti tak stojí před rozhodnutím, komu říct ano, a koho zklamat. „Jsme totiž omezení kapacitou. Nemůžeme se už dále roztahovat. Počet účinkujících je striktně daný, jinak bychom to nezvládali,“ dodává organizátor Ševčík.