„Do lužního lesa v Kančí oboře u Břeclavi jsme chodili už jako kluci. Bydleli jsme na sídlišti Na Valtické, takže jsme většinu času strávili v přírodě. Postavili jsme si i zemljanku, z které byl při jarních deštích bazén. Pak nám ji ale bohužel někdo zapálil," vzpomínal na své přírodovědné začátky fotograf.

Šálek vystudoval lesnickou fakultu v Brně a navázal na ni v Ostravě. Ve své diplomové práci se věnoval právě průzkumu obojživelníků lužních lesů. Kančí obora se čtyřmi desítkami tůní se tak pro něj stala druhým domovem.

„Fotografování v lese je náročné hlavně na čas. Člověk u tůní stráví celé dny. Základem bylo monitorování jednotlivých druhů. Při dokumentaci jsem za pět let nafotil asi tisíc fotek. Z nich jsem pak vybral ty nejlepší na výstavu," přiblížil mladý ochránce životního prostředí.

Kromě obojživelníků fotí Šálek také zážitky z cest, krajinu nebo netopýry. Před dvěma lety organizoval fotovýstavu mapující vývoj lužních lesů v souvislosti s vodohospodářskými úpravami. Putovala po několika městech a obcích břeclavského regionu.

Nyní Šálek pracuje v ostravské pobočce Agentury ochrany přírody a krajiny, které spadá pod ministerstvo životního prostředí. O aktivní ochranu přírody se však snaží i v rodném kraji.

„V Lanžhotě jsme loni založili občanské sdružení Lužánek, v Kančí oboře jsme se zase snažili zřídit mokřadní centrum. Většina tamních tůní totiž po vodohospodářských úpravách nežije přirozeným životem. Zatím ale neúspěšně," mínil Šálek, který bojoval i za CHKO Soutok.

Kladnou odezvu naopak sklidily jeho prohlídky lesa pro žáky základních škol. V počítačovém věku prý pro děti bylo zkoumání stromů a zvířat velké dobrodružství.