Jan Frank z Hustopečí si mezi svátky splnil sen. Na simulátorech absolvoval stav beztíže, chůzi po Měsíci, rotaci či pohyb v raketovém křesle. Byl totiž jedním z vyvolených, kteří v belgickém evropském vesmírném centru prošel podobným výcvikem jako kosmonauti, kteří se chystají na cestu do vesmíru.

„Ještě před odjezdem jsme v Praze dostali modré kosmonautské kombinézy. Ty nás dostaly do role a udělaly z nás ještě lepší tým. Ihned po příjezdu do Belgie to vypadalo, že nás tam nechtějí, nikdo v centru nebyl. Abychom nemrzli v autobuse, začali jsme pro expedici tradiční rozcvičkou. Když nás pustili do centra, nejvýraznější věc, která na nás zapůsobila, byl nos raketoplánu,“ popisoval mladík první okamžiky v Belgii.

Možnost vyzkoušet si na různých strojích kosmonautský výcvik, se jemu a dalším devíti mladým lidem naskytla po úspěšnému složení teoretických zkoušek v semifinále projektu Expedice Mars 2008, který pořádala Dětská tisková agentura.

Pak už následovaly teoretické i praktické zkoušky v Belgii, které byly podle studenta hustopečského gymnázia obrovským zážitkem. „Teoretická část obsahovala několik přednášek, například o pobytu ve vesmíru, letech raketoplánu a tak dále. V praktické výuce jsme stavěli dva druhy raket – na tuhá paliva (rachejtle) a vodní, pak jsme vyráběli i družici,“ vylíčil Honza Frank, který byl v pětičlenné záložní posádce jako palubní inženýr a počítačový expert.

Nejvíce ho uchvátil samotný let v kokpitu raketoplánu. „Probíhal v simulátoru. Kabina, ve které jsme letěli asi dvě hodiny, byla naprosto stejná jako skutečná. Říkali jsme jí království 1448 tlačítek. Bylo to mé oblíbené místo ve středisku,“ pochvaloval si.

Mise byla úspěšná, strava špatná

Loď pilotoval společně s dívkou z vlastní posádky. „Naším úkolem při letu bylo vypustit družici a spojit se s orbitální stanicí. Mise byla úspěšná a všechny poruchy jsme překonali,“ poukázal mladík.

Expedice strávila ve vesmírném centru poblíž belgického městečka Transinn tři dny. Místo pro ubytování našli přímo v areálu, jen několik málo kroků od raketoplánu. Jak se mladý fanda do kosmonautiky svěřil, bylo průměrné.

A strava? Ne vesmírné, ale belgické pokrmy byly pro mladý tým jediným nepříjemným zážitkem celé expedice. „První den jsme dostali sladkou polévku a potom nás krmili mletým masem a brokolicovými placičkami,“ popsal student, jemuž vesmírný výlet dodal další elán ve vztahu ke kosmonautice, jíž propadl. Po dostudování střední a ukončení vysoké školy se chce přihlásit do náboru kosmonautů. „Vyzkouším, jestli mám šanci. Třeba se to povede,“ usmál se mladík.

Pro rodiče Františka a Ivanu Frankovy byl jeho úspěch v projektu překvapením. „Věděli jsme sice, že se zajímá o kosmonautiku a sleduje každý let raketoplánu, ale že se účastní nějaké soutěže, jsme vůbec netušili. Byla to čistě jeho aktivita. Už jenom účast na semifinále v Brně jsme brali jako jeho velký úspěch a samozřejmě jsme mu my a celá rodina fandili,“ svěřili se.

Jak dodali, Honza měl pod stromečkem připravené dvě knihy o kosmonautice, ale sám si naložil větší dárek – účast na výcviku v Belgii. Ke kosmonautice ho prý nijak nevedli, byl to čistě synův zájem.

Také Honzův třídní učitel na gymnáziu Zdeněk Tupý měl z jeho úspěchu radost. „Jsem i fyzikář, takže mě to potěšilo. Prohodil jsem s ním pár slov a pogratuloval mu,“ uvedl s tím, že mladík je ve škole snaživý a dělá různé pokusy.