„Folklorem žiju od dětství. V jedenácti letech jsem začal chodit na hudební školu v Břeclavi. Spolu se Staňou Reichmannem a Tiborem Jánošem jsem začal hrát v dětské cimbálové muzice, z níž se později stal Podlužan. Asi dvanáct let nato jsem přešel do Břeclavanu," vypráví o své folklorní kariéře usměvavý muž.

V Břeclavanu hrál v letech 1966 až 1994. Poté začal na cimbál čarovat i v muzice Jožky Severina staršího. Rád vzpomíná i na legendární břeclavské buditele Bedřicha a Janu Kaněrovi. Ti při tamním gymnáziu v druhé půlce minulého století založili hudební a dramatické soubory.

„Na cimbál jsem doprovázel několik představení jejich divadla poezie Proměna. To bylo v osmdesátých letech. Hrál jsem ale i s mnoha výbornými zpěváky. Například Lubošem a Dušanem Holým, Janem Horákem, Libuší Domanínskou a dokonce i Karlem Gottem," usmívá se muž, který v prosinci oslaví sedmdesátku.

Stále z něj však čiší životní energie. Důkazem je i to, že na cimbál dosud aktivně hraje. Úzce spolupracuje s cimbálkou ze Starého Poddvorova, která hraje dětskému souboru Kordulka. Doprovází i ženské a mužské sbory v Poštorné, Lanžhotě, Kosticích a Ladné. Od loňského podzimu vede novou dětskou muziku Koňárci při poštorenském Slováckém krúžku Koňaré.

Rodák z Lanžhota, který žije od roku 1974 v Břeclavi, má kromě folkloru i vášeň pro myslivost. Pracoval zejména ve vyšších funkcích obchodů s potravinami a palivy. I v těchto zaměstnáních však vedl učňovské folklorní soubory.