Příchod Charvátů na Valticko a knížecí rod Lichtenštejnů připomíná ve své nové stejnojmenné knize historik a učitel Miroslav Geršic z Poštorné (na snímku). „Tři čtyři vesnice byly na Valticku od patnáctého století zaniklé. Navíc bylo třeba dokončit rozestavěné lednické rybníky. A Lichtenštejnové znali poměry Charvátů. Usazovali je nejprve v Charvátské, Poštorné, potom i v Jevišovce, Novém Přerově, Dobrém Poli nebo Pasohlávkách," vyjmenovává Geršic.

Kniha je spojená s loňským 480. výročím příchodu Charvátů na jižní Moravu. Na Valticko a Jevišovicko jich podle jejího autora dorazilo několik tisíc. „Ve zmíněných obcích lze stále najít potomky Mikuličů, Radkovičů, Vlašiců a dalších," podotýká autor knihy.

Vyvrací také, že by Hlohovec založili němečtí kolonisté už ve třináctém století. „Podle pramenů vznikl až v roce 1570," uvádí.

Historická publikace je určená širší veřejnosti. „Je napsaná populárně-odbornějším slohem, aby nebyla příliš zatížená suchým historickým stylem," ubezpečuje čtenáře Geršic, který za pár týdnů oslaví kulaté jubileum sedmdesátku.

Za sebou má několik let práce a studium urbářů a dalších pramenů ve vídeňských archivech. Kniha má být k dostání v břeclavském turistickém informačním centru.

Životní badatelskou láskou Geršice jsou právě Lichtenštejnové. Zvláště posledních patnáct let. Odborník na ně patří k necelé dvacítce moravských historiků sdružených do společnosti Po stopách Lichtenštejnů. „Nyní se věnuji Josefu Václavovi, generálovi a úspěšnému válečníkovi z osmnáctého století. Za Marie Terezie vybudoval císařské dělostřelectvo," stručně představuje tohoto knížete.

O dalších Lichtenštejnech Geršic přednášel v poslední době i ve Valticích. Spolupracuje s tamním muzejním spolkem. Jak tento šlechtický rod vnímá? „Lichtenštejnové byli velmi organizačně nadaní. Zaměření na hospodářský úspěch. Chtěli také, aby po nich něco zůstalo. Měli to štěstí, že co panující člen rodu, to výjimečná osobnost," myslí si.

Coby historik se ve svém životě věnoval také tématům vystěhovalectví za prací z jižní Moravy do Dolního Rakouska, školskému spolku Komenský v Poštorné na konci devatenáctého století či vídeňským Čechům.

K historii měl vztah od dětství. „Rád jsem poslouchal rodinné příběhy předků od svých babiček," tvrdí Poštoran, který přes dvacet let učil na Střední průmyslové škole Edvarda Beneše v Břeclavi a předtím na školách ve Valticích.