S rostlinami si povídám. I réva má duši, míní vinař Glos z Moravské Nové Vsi

Můj otec vždycky říkal, že práce ve vinohradu není dřina, ale řehole. Vnímáte to stejně?

Práce je to často namáhavá, to je pravda. Ale já jsem se naučil v ostravských dolech, kde jsem dva roky za socialismu pracoval, odvádět výkon. Tělo si zvyklo a teď, když za sebou vidím výsledek, těší mě to.

Jakou plochu vinohradů vlastně obhospodařujete?

Máme šest hektarů, snažíme se je obdělávat vlastními silami. Syn má na starosti veškerou mechanizaci a výrobu, já spíše pomáhám jen s pracemi ve vinici. V zimě je to řez, no a teď chodím čistit kmínky a probírat keře, aby neměla rostlina tolik letorostů, a aby byla úměrně zatížená. Baví mě to, není to dřina. Když je delší den, bývám tam i do devíti hodin do večera. Jen v horku přes poledne bývám doma. Končívám, až když se začne stmívat. Často už tam bývám poslední (úsměv).

Neoveský vinař a odborník Lubomír Glos oslaví na podzim devadesátku. Před pár dny ho za přínos vědě ocenil jihomoravský hejtman Jan Grolich.Zdroj: Deník/Iva HaghoferKdyž se řekne Lubomír Glos, lidem se vybaví legendární odrůdy jako Cabernet Moravia nebo Fratava, které jste vyšlechtil. Věnujete se ještě šlechtění?

Ano. V současnosti se ale veškerá pozornost vinařského světa stáčí právě na šlechtění moštových odrůd. Já vidím potenciál jinde. Dal jsem se cestou šlechtění stolních odrůd révy vinné. Tedy těch, které jsou určené přímo ke konzumaci. V rezistentech, tedy takových odrůdách, které není třeba chemicky ošetřovat, vidím budoucnost. Chemii bychom si mohli ušetřit. Sice se k nám stolní hrozny dováží spíše z teplejších oblastí, kde je jejich pěstování efektivnější, ale i tam se zatím hodně stříká. Svoje odrůdy jsem posílal k odzkoušení a množení do Německa i do Itálie.

Máte tedy pocit, že ve šlechtění stolních odrůd je takzvaně díra na trhu?

Jistě, šlechtěním moštových odrůd, ze kterých se následně vyrábí víno, se zabývá už tolik škol, ústavů a institucí, že jim nemá cenu do toho fušovat. Do vína přitom nepřijde nepříznivých reziduí tolik, protože se hrozny zpracovávají. Ale když vidím ty stolní hrozny někdy v obchodech, jak jsou doslova obalené chemií, no tak ty bych si to nedovolil ani ochutnat. Ale samozřejmě, že vývoj u moštových odrůd sleduji. Sleduji, jak obrovské peníze do toho ve světě jdou, kolik lidí se tím zabývá a až do jakých detailů.

Prý dáváte nově vyšlechtěným stolním odrůdám jména po ženách. Je to pravda?

Ano, vždycky si vezmu kalendář a listuji. Už si ta jména ani všechna nepamatuji (smích).

Jak těžké je vyšlechtit rezistenty?

Netrvá to tak dlouho, jak dlouho trvá je odzkoušet. Vlastnosti u semenáčku nebo nové rostlinky se totiž mění. Takže to, co se někdy ukáže zajímavé, je nakonec za dva až čtyři roky špatné a je lepší to zlikvidovat. Někdy trvá i sedm let, než se ukáže první hrozen.

A co křížení? Věnujete se mu ještě?

Křížení už nedělám, nedotáhl bych ho do konce. Je otázkou patnácti i dvaceti let, než vůbec vznikne něco, co by se dalo pěstovat. Z materiálu, který mám k dispozici, vybírám to, co by se dalo použít, nebo co by mohlo být zajímavé. Vezměte si třeba odrůdu Müller-Thurgau. Ta byla vyšlechtěná před sto čtyřiceti lety. A teprve po padesátých letech minulého století se začala vysazovat. V současnosti instituce chrlí odrůdu za odrůdou, ty jdou pak do praxe a za dlouhou dobu se až zjistí a prověří, jestli vůbec k něčemu jsou. A víte, kolik generací na těch odrůdách, které dneska pěstujeme a sklízíme, pracovalo? Některé jsou tisíc i dva tisíce let staré. Je to dlouhodobá záležitost. To nejsou brambory, které se na jaře vysadí a na podzim se vykopou.

Je něco, co vás v poslední době ve výzkumu překvapilo?

Ano, navázal jsem nedávno pracovní kontakty se Zahradnickou fakultou Mendelovy univerzity v Lednici. Je zde výzkumné centrum, kde pracují mladí a velice perspektivní lidé. Mají snahu do problematiky vinařství proniknout a chtějí za sebou vidět výsledky, které budou přínosem do budoucna. To vnímám jako obrovsky důležité.

Která z odrůd je vaší srdcovkou?

Z pěstitelského hlediska je to taková odrůda, která má řidší olistění, menší list a pravidelnou plodnost. Určitě taková není jen jedna, je jich více. Špatná je z pěstitelského hlediska pak taková, která je velmi zahuštěná. Třeba Tramín nebo Sauvignon. Sice jsou to odrůdy vysoce kvalitní ve víně, ale jsou pracné ve vinici. Pro mě je ale spíše zásadní kvalita výsledného produktu, tedy vína, než odrůda. Všeobecně se považuje za zatím nejdokonalejší odrůdu co do kvality Ryzlink rýnský. Je to plné extraktivní víno, které má vždy dostatek cukrů a kyselin, má celkem velmi příjemné aromatické složky, ale zase ne jednoduché jako například Tramín a Sauvignon. Je to prostě takové široké víno. Najdete v něm ryzlinkové, ale i sauvignonové, muškátové a tramínové tóny. Má široké spektrum aromatických látek, řekl bych, že jedno z nejširších.

Neoveský vinař a odborník Lubomír Glos oslaví na podzim devadesátku. Před pár dny ho za přínos vědě ocenil jihomoravský hejtman Jan Grolich.Zdroj: Deník/Iva HaghoferA co modré odrůdy?

Světově nejpěstovanější je Cabernet Sauvignon. V jižních státech si pozornost zaslouží, je to vynikající víno. U nás ale ne. Jde totiž o pozdní odrůdu. U modrých odrůd, aby víno bylo kvalitní, jsou velmi důležité třísloviny. Ty jsou zpočátku při zrání hrubé a drsné. Až vyzráním, zvlášť, když je teplý podzim, se mění a dělají dojem nasládlosti. Proto jsou nejlepší červená vína z jižních oblastí. U nás toho dosáhnete jen u modrého Pinotu nebo u Portugalu. Jsou to oblíbená červená vína, protože v nich třísloviny chutnají sladce.

Hodně se řeší to, jak má vlastně správně obhospodařovaný vinohrad vypadat. Jak vypadá ten váš?

Naše vinohrady jsou zcela zatravněné. Máme vyzkoušenou směs trav, která vinicím neškodí. Když jsme byli v roce 1982 v Německu, prováděli tam pokusy s různými rostlinami pro osetí půdy. Nejvíce se jim osvědčily odrůdy kostřavy, které si přivezli ze Spojených států amerických. U nás jsme tehdy ani neměli u trav odrůdy, ale jen druhy. Těch semen jsme si s profesorem Vilémem Krausem přivezli rovnou celý pytel. On je vyzkoušel ve škole v Lednici, a protože mu něco zbylo, vzal jsem si i já. No a od té doby se toho držím. Tři odrůdy kostřavy a k tomu dva druhy lipnice.

Co je kostřava?

Taková tráva s úzkým listem, která roste na Pálavě. Nedělá vysoký porost a kořeny má jen do deseti centimetrů. Vytvoří hutný kořenový systém a to tak, že třeba i po bouřce můžete vjet traktorem do vinohradu, aniž byste se zabořila. Je to osvědčené. Vždycky trávy posekáme a necháme tam uhnít, aby se do půdy zase vrátil humus. Nemůžete nechat ve vinohradě růst, co se tam chytne. Keře si samy řeknou, jestli se o ně dobře staráte nebo ne. Stačí se na ně dívat.

Co říkáte na mechanizaci a pokrok v práci na vinicích?

Víte, v kvalitě vína jsou velké rozdíly. Jsou vína laciná a vína drahá. Jejich hodnota se odvíjí od pracnosti. Každý úkon se dá dneska mechanizovat a moderně řídit, což vede ke snížení nákladů. To je věc, která jde celým světem. Já vnímám v Evropské unii jednu velkou chybu v tom, že extrémně tlačí na zelenou cestu, mnohdy až nesmyslně. To pak vede k tomu, že cokoli chceme u nás vyrábět, a nejde jen o víno, je extrémně drahé. Proč přešla většina produkce ropy do Ruska? Protože tam byly jednoduché přepisy, levná pracovní síla a moc se nedbalo na ekologii. A to je vlastně odpověď na vaši otázku.

Víno, historické obleky a zpěv. V Tasovicích a Hodonicích putovali po sklepích

Jak jsou na tom naši vinaři ve srovnání s těmi ze zahraničí?

U nás je vinařství velmi rozdrobené. Měli jsme zde před revolucí velké celky, ty se ale rozdrobily. Zatímco naši obilnáři tlak konkurence v Evropské unii ustáli, my vinaři moc ne. A je to díky těm velkým celkům. Čím menší vinařství, tím vyšší náklady. U nás se držíme hlavně proto, že je vinařství součástí jihomoravského folkloru, kultury a obohacení života na našem území.

Přispívá k tomuto stavu i legislativa?

Bezesporu ano. Po převratu jsme usilovali o vinařský zákon, který měly všechny okolní státy. Do té doby u nás platila jen ČSN jako na každé zboží. Domluvili jsme se tehdy s lidovci a ministrem zemědělství Josefem Luxem, že zákon připravíme. Pracoval na něm tehdy pan profesor Kraus a nachystal ho podle modelu rakouského. Jenže ve vládě neprošel. Proč? Protože profesor Kraus striktně trval na tom, že je třeba přesně definovat, kdo je vinař a kdo je obchodník. Víno je přírodní nenapodobitelný nápoj, proto se k němu tak musí přistupovat. Mělo by mít původ a křestní list tak, jako ho má každé narozené dítě. Jenže toto do zákona nedošlo a z vína se nakonec stal nápoj alkoholiků a bezdomovců.

Proč je vinařský zákon tak důležitý?

Podchycuje totiž výsadbu vinic, odrůdy, pěstování i hotový výrobek. Poláci mají jen asi osm stovek hektarů vinic, ale vinařský zákon mají taky. Všude ve světě je přesně určeno, kdo je vinař a kdo je obchodník. Vinař je ten, kdo obhospodařuje vinice, vyrábí víno a to víno pak taky prodává. U nás je vinař každý, kdo se motá kolem vína. Zkrátka tak, jak to je nyní, je všechno hozené do jednoho pytle.

Skuteční vinaři přitom nemají nikoho, kdo by je zastupoval. Ve všech vinařských organizacích jsou totiž zastoupené velkovýrobní podniky, které dováží a finalizují dovozová vína.

Lidem na Vrbici se odemkly sklepy. Čtenářka putovala za vínem Z kopca do kopca

Jaké je podle vás nyní největší nebezpečí pro vinaře?

Co se chorob týče jsme nyní při dostupné technice schopní přesně určit, kdy která vyskočí. Zatím se většina ochrany dělá takzvaně preventivně, ale rozhodně by šlo načasovat ji přesně. Pokud by se plně uplatnilo využívání signalizace ochrany proti houbovým chorobám, ušetříme si až padesát procent chemikálií. Jenže je tady jeden problém. Několik metod, každá je jinak účinná a přesná a každý si chrání tu svou. No a do toho jsou zamotaní ještě výrobci chemických postřiků, kteří jsou rádi, když se prodá, ne když se ušetří. Jsem za to, aby bylo více meteostanic v jedné vinařské trati. Na základě měření by docela jednoduše šlo využít program, který v chytrém telefonu ihned ukáže, kdy by se mělo začít stříkat, kdy může oidium nebo perenospora vyskočit, a jaký přípravek použít, jaký bude nejúčinnější. V velkých vinařů se stříká nepřetržitě. Tam by to pochopitelně tak snadno užít nešlo.

Hodně se hovoří o problémech s vodou. Je jí opravdu v půdě tak málo? A co na to keře révy?

Důležité je říct, že voda neteče jen korytem řeky Moravy, ale celým Podlužím, protože leží na štěrcích. Tůňky a mokřady jsou sice krásná a záslužná věc, ale neřeší stav půdy. Lépe by udělali, kdyby protáhli Baťův kanál z Hodonína do Lanžhota, tím by zvýšili i množství vody.

Velké vítězství vinařů? Plány na spotřební daň na tichá vína mají být ze hry

Říká se, že Česká republika je co se vody týče jakousi střechou Evropy, odkud vše steče…

Není to vinou odtékání vody, ale neschopností půdy ji zadržet. Je to v první řadě otázka humusu a struktury půdy. Dnes se pěstují tři plodiny – obilí, kukuřice, řepka. Z půdy je hydroponie. Třeba ukrajinské černozemě a hnědozemě mají až osm procent humusu, u nás je jeho stav dvou procent, někde ještě méně. Humus je přitom základem půdy. Na Ukrajině rostou trávy, step, zvěř ji spase, výkaly a zbytky rostlin tam ale zůstávají, čímž humus narůstá. A u nás, až zlikvidují ještě dobytek, bude konec. Přitom kubík zeminy, v níž je dostatek humusu a strukturní půda, dovede zadržet až osm set litrů vody. Nestrukturní nezadrží ani dvě stě. Není to jen o množství dešťů, ale i o stavu půdy.

Neoveský vinař a odborník Lubomír Glos oslaví na podzim devadesátku. Před pár dny ho za přínos vědě ocenil jihomoravský hejtman Jan Grolich.Zdroj: Deník/Iva HaghoferCo říkáte na moderní marketingové tahy a na prodej vína v jiných nádobách než ve skle?

Bag in box nebo plastové nádoby? Do těch víno vůbec nepatří. Průmyslové nápoje jako je pivo se dávají do ušlechtilých obalů a víno do šmejdů. Snaha je prodávat co nejlevněji, ale nápoj se tím znehodnotí.

Co říkáte na tolik diskutované snahy o zavedení spotřební daně na tichá vína?

Pro vinaře by bylo lepší, kdyby daň zavedli. Ve Francii je ostatně taky. Odvádí se v přepočtu asi 3,50 koruny z litru. Ovšem ta daň, která se vybere od francouzských vinařů, se jim zase jako dotace na podporu vrátí zpět. Daň za dovozová vína si pak ponechá stát. To by byla zároveň i pomoc pro vinaře a jedno z řešení. Druhé je pak změna vinařského zákona a přesné stanovení, kdo je vinař a kdo obchodník. Německo je v rámci Evropské unie největším dovozcem vína. Ovšem Němci si opravdu umějí vybírat. Dovážejí levná, ale kvalitní vína na vysoké úrovni, se kterými dovedou obchodovat. U nás rozhoduje cena. Ale jaké jsou to šmejdy a že s nimi někdo tráví národ, to nikoho nezajímá. Řekl bych, že je to v národě. Němci jsou pro pořádek. U nás je to všechno švejkovina.

Budete slavit devadesátku. Co je vaší největší radostí?

Být v přírodě, být venku ve styku s těmi rostlinami a povídat si s nimi. Taky mají duši (úsměv).

KDO JE LUBOMÍR GLOS

• 19. listopadu oslaví devadesáté narozeniny
• je uznávaným vinohradníkem, šlechtitelem a vinařem. Na šesti hektarech vinic pěstuje Vinařství Glosovi z Moravské Nové Vsi na deset bílých a deset modrých odrůd. Nejvíce zastoupená je odrůda Cabernet Moravia, kterou Lubomír Glos vyšlechtil
• k vinařství a pěstování révy vinné přičichl v roce 1964 v družstvu v Moravské Nové Vsi, kde si vzal na starosti asi šest hektarů vinic, jež byly v té době velmi zanedbané
• v roce 1963 navázal kontakty s profesorem Vilémem Krausem, odborníkem na vinařství a vinohradnictví, který podstatnou část profesního života působil na brněnské Mendelově univerzitě, a odborníky z Výzkumného ústavu vinohradnického a vinařského v Bratislavě. Díky nim a společně s nimi pak začal provádět první pokusy a výzkumy šlechtění révy vinné
• v roce 1992 se podílel na vzniku dnešního Svazu vinařů. Tehdejším cílem byla především příprava vinařského zákona a zaštítění vinařů
• od roku 1994 spolupracuje s vinařem Milošem Michlovským na rezistentním šlechtění odrůd révy vinné