„V Hustopečích jsem žil do svých patnácti let. Ve středu jsme hráli v sálu, kde jsem vystupoval už ve dvanácti letech s ochotníky. Byla to pro mě velká nostalgie. Po více než třiceti letech to tam stejně vonělo, nezměnilo se jeviště, zázemí ani opona. Moc jsem si to užil, úplně mě to vrátilo v čase," usmívá se šestačtyřiceti­letý muž.

A vzpomíná dál. „Dětství je pro člověka zásadní období, kdy si tvoří názor na život. I proto mám k Hustopečím a jejich okolí takovou vazbu. Od dvanácti jsem lozíval po skalách, na Pálavu jsme jezdili každý víkend. Hlavně na Martinku k Dolním Věstonicím. Břeclav znám zase díky tomu, že jsem hrával za Transportu hokej. Trénoval nás pan Hodonský," ví i po letech.

Ordinace, Okresní přebor, Černí baroni

Neopomíná ani na časté návštěvy Dubňan, kam s rodinou pravidelně jezdíval za babičkou a dědou. „Hustopeče byly už tehdy město. I když stačilo vyběhnout za dům a byl člověk v přírodě, dobrodružství na vesnici bylo větší. V Dubňanech měli navíc prase, slepice, králíky, zkrátka pravé slovácké hospodářství," pokračuje herec, který má k jihomoravskému vínu vztah.

„Měli jsme vinohrad s 2800 hlavami. Od února do října jsme na něm dělali s bratry po škole. Víno mám ale rád. Stejně jako celou jižní Moravu. Vždy, když jedu kolem Pálavy, je to pro mě pohlazení po duši. Škoda jen, že nemám čas na častější návštěvy," krčí rameny bývalý Hustopečan, který se narodil v Hodoníně. „V hustopečské nemocnici bylo tehdy plno, takže se jelo do Hodonína," dodává pobaveně. V komedii Bratři v nesnázích hraje Nečas spolu s Martinem Zounarem a Filipem Tomsou jednu z hlavních rolí.

Vedle divadla, kterému se věnuje už od studií hudebně dramatického oboru brněnské konzervatoře, je známý také z televizních seriálů či filmů.

Jeho tvář mohou diváci znát ze seriálů Ordinace v růžové zahradě, Okresní přebor nebo Černí baroni, které před deseti lety točil u Znojma. Doma je ale také na prknech pražského divadla Na Fidlovačce.

„V současnosti žiju nejvíc ročním synkem Jonášem, kterého máme s herečkou Zuzanou Vejvodovou," uzavírá povídání pro Břeclavský deník.