Bezmála stoletou stavbu v ulici Petra Bezruče poznamenaly zásahy už v minulosti. Šrámy na ní zanechali vojáci za druhé světové války i po ní, později sloužila jako dětská nemocnice, až se z ní stal hotel. „Devastující úpravy bývalé vily jsem zaznamenal na procházce. Jako rodák jsem smutný z toho, že dům, který skoro sto let patřil ke koloritu Valtic, nenávratně mizí. Dříve elegantní prvorepubliková vila, usazená uprostřed okrasné zahrady, se stává ukázkou necitlivé a neodborné proměny v bezcenný objekt,“ neskrýval rozčarování obyvatel a bývalý starosta Jiří Petrů.

Zarazila ho nevzhledná zeď z betonových kusů i zničená zahrada. „Ve dvoře je nová přístavba, nešťastné je i obložení oken. I po předchozích přestavbách měla vila stále svůj charakter, teď se úplně ničí její hodnota. Zajímalo by mě, jaké odborné důvody měli na památkové péči a stavebním úřadě ke schválení brutální rekonstrukce tohoto historického objektu?“ doplnil otázkou Petrů.

Budovu podle něj měly úřady chránit i navzdory tomu, že není oficiálně na seznamu památek. Právě to je ale podle památkářů zásadní překážka. „Máme tak omezené možnosti, jak do oprav zasahovat. Také vzhledem k předchozím úpravám, kdy z původní stavby zůstalo pouze obvodové zdivo, není zcela jasné, co by mělo být chráněné. Stavba je jen součástí plošně chráněného území ochranného pásma městské památkové zóny a krajinné památkové zóny Lednicko-valtického areálu,“ sdělila na dotaz Deníku Vlasta Šrámková z Národního památkového ústavu v Brně.

Pracovníci ústavu podle ní prostudovali podklady i situaci. Vyhodnotili ji tak, že stavební práce nejsou v rozporu se zájmem ochrany kulturně historických hodnot území a lze je akceptovat. „Stavba probíhá podle schválené projektové dokumentace a její výsledek je předmětem kolaudačního řízení. Památkový ústav není účastníkem a ke kolaudaci nemá možnost se vyjádřit. Stavebník by byl za stavbu zahájenou v rozporu s platnou legislativou orgánem památkové péče pokutován,“ odkázala Šrámková na úředníky v Břeclavi, jenž stavbu povolovali.

Po vyjádření Národního památkového ústavu vydali břeclavští úředníci k přestavbě takzvané přípustné závazné stanovisko. „Vzhledem ke skutečnostem je nemožné nařídit stávajícímu majiteli, aby objekt upravil do původního stavu, tedy do dvacátých let minulého století. Bylo by to také v rozporu se zákonem,“ sdělila mluvčí Břeclavi Ivana Solaříková.

Vila podle ní, vyjma vztahu k významnému valtickému rodákovi, už kulturně historické hodnoty ztratila. „Bohužel některé stavební záměry nejsou na základě platných zákonů ovlivnitelné ani památkovou péčí ani stavebním úřadem a vycházejí z uvážení a vkusu vlastníka,“ dodala mluvčí.

Navzdory vysvětlení se Jiřímu Petrů postoj památkářů nezamlouvá. „Pozoruhodné je, že u každého domu ve Valticích ví památkový ústav i orgán památkové péče, co má chránit. Lidé mají problém si dát na střechy fotovoltaiku či opravit fasádu. U prvorepublikové vily v blízkosti chráněné Bezručovy a Modřínové aleje nikoliv,“ podivoval se Petrů. Označil to za nerovný přístup, v němž mají přednost velcí hráči před jednotlivými obyvateli.

Přehled:
Reprezentační vilu si v letech 1925 - 1926 postavil pro svoji rodinu MUDr. Josef Rindl, primář a přednosta chirurgického, gynekologického a porodnického oddělení „Všeobecné veřejné nemocnice Milosrdných bratří“ ve Valticích.
S nástupem fašismu a po událostech v roce 1938 se rozhodl k odchodu z Valtic, protože byl Žid, aby ochránil sebe i svoji rodinu.
S pomocí milosrdných bratří se dostal do Jižní Ameriky, státu Bolívie. Tam vstoupil do bolivijské armády a stal se osobním lékařem tehdejšího prezidenta. Později se stal lékařem politika a pak prezidenta Juana Dominga Peróna (1895–1974) a jeho ženy Evity, kteří se uchylovali do bolivijského exilu.
Dům po jeho odchodu v roce 1938 sloužil jako zotavovna německé mládeži a německým vojákům až do konce války. Po válce byli ve vile ubytování příslušníci finanční stráže a později vojáci pohraniční stráže.
Po roce 1948 byl MUDr. Rindl vyzván tehdejším československým ministrem zdravotnictví Josefem Plojharem (1902–1981) k návratu do vlasti. Učinil tak v roce 1949, byl však zadržen, vězněn a zbaven možnosti vykonávat jakékoliv lékařské zaměstnání.
Po propuštění z vězení pracoval jako pomocný dělník u Pozemních staveb Brno. Později na přímluvu svých lékařských kolegů mu byla povolena lékařská činnost, ale pouze všeobecná, což pro dobrého chirurga bylo stresující.
Několik let působil v železniční ambulanci v Brně – Králově Poli. Pak byl uklizen do Mariánských lázní jako řadový lékař. Tajně však prý operoval v nemocnici v blízkých Karlových Varech.
Po roce 1955 byla vila přestavěna na dětskou nemocnici a do roku 1957 v ní sloužily i řádové sestry.
V tuto dobu do Valtic zavítal i MUDr. Rindl a když viděl, že vila slouží jako nemocnice dětem, spokojeně odjel a nikdy její navrácení nežádal.
Poslední léta svého života prožil v Bratislavě se svou dcerou Evou a zde také v roce 1982 zemřel.
Vila sloužila jako dětská nemocnice do roku 1990, kdy byla v restituci vrácena rodině MUDr. Rindla a přestavěna na hotel.
Zdroj: Jiří Petrů