Břeclav má už dva týdny svůj Lichtenštejnský dům. Unikátní expozice v bývalém sídle muzea má sloužit zejména návštěvníkům, kteří chtějí získat představu o tom, jak knížecí rod Lichtenštějnů za sedm století ovlivnil Břeclavsko. Stylovou historickou výpravu v prostorách, které si kladou smělou ambici být vstupní branou do Lednicko-valtického areálu, připravoval po odborné stránce i bývalý ředitel okresního archivu, historik Emil Kordiovský.

Na co jste se při tvorbě expozice zejména zaměřil?
Pokusili jsme se s kolegou Geršicem zachytit jednak historii lichtenštejnského rodu, který byl od první poloviny třináctého století až do roku 1945 spjatý s tímto krajem. A potom také jejich aktivity v oblasti zemědělství, průmyslu nebo stavebnictví a architektury. První ze dvou místností je věnována zejména rodovým záležitostem. Také jsme se zaměřili na tři panství, která v tomto prostoru Lichtenštejnové drželi, tedy valtické, lednické a břeclavské.

Minulost knížecího rodu je poměrně známá, současnost už ale méně. Věnujete se jí?
Ne, jen velmi okrajově hned v úvodu, kde je dovedena historie rodu Lichtenštejnů až do současnosti. Rodové souvislosti jsou patrné na rodokmenu, který zachycuje posloupnost jednotlivých vládců. Od roku 1606 platí, že vládcem rodu bude vždy nejstarší syn v knížecí linii, která musela držet zámek a panství Valtice. Protože působnost Lichtenštejnů v tomto kraji skončila v roce 1945, je to i hranice druhé části expozice, která je zaměřena na architekturu a jejich podnikání.

Myslíte si, že veřejnost najde v Lichtenštejnském domě informace, které hledá?
Vzhledem k tomu, že za rohem jsou zámky Valtice a Lednice, byla výstava chápána jako takový vstup do areálu, Má návštěvníky upozornit na skvosty, kterých by si mohli v krajině všimnout a podrobněji si je prohlédnout.

Dnes se mluví hlavně o tom, co pozitivního tady Lichtenštejnové zanechali. Našel byste i nějaká negativa?
Nic není jenom černé nebo bílé. Lichtenštejnové přišli do našich zemí za Přemysla Otakara II, který jim tady dal první majetky – mikulovský hrad a městečko. Vedle toho dobrého, co sem přinášeli, přece jenom to byl německý rod a jejich úředníci působili tvrdě germanizačním způsobem. Dlužno sice přiznat, že přispěli i na stavbu české měšťanské školy v Břeclavi, ale jinak podporovali vyloženě německé školství. Navíc do roku 1848 to byla feudální vrchnost, na kterou museli poddaní robotovat.

Ale jinak tedy i podle vašeho názoru klady převažují?
Ano, zejména jejich působení v hospodářské oblasti bylo velmi pozitivní. Na rozdíl od jiných šlechtických rodů byli dobří hospodáři. Budoucí vládcové rodu, ještě než se ujali své funkce, jeli vždy na studijní cestu po Evropě. Dva, tři roky pobývali v zahraničí a tam studovali, například v Anglii, Itálii, Německu. Mnozí se zaměřovali přímo na ekonomiku. A potom přinášeli své poznatky sem. Každý z nich měl velmi slušné vzdělání, jak jazykové, tak i v oblasti ekonomie a umění. Proto také systematicky budovali své umělecké sbírky. Zaměstnávali významné architekty, některé stáhli třeba i z císařského dvora. Zůstala po nich spousta pozoruhodných staveb.

Když jste expozici připravoval, našel jste o Lichtenštejnech něco, co jste sám nevěděl nebo nečekal?
Uvědomil jsem si, že jejich podnikání bylo opravdu mimořádné. Právě výsledky hospodaření jim umožnily tu ohromnou aktivitu. Když si představíte třeba přestavbu lednického zámku, který v letech 1846 až 1858 zásadně přebudovali ve stylu novogotiky, kde na takovou ohromnou investici mohli vzít peníze? Dnes je to jasné. V roce 1839 přijel do Břeclavi první vlak a veškeré stavební dřevo, pražce, ale i dřevo na topení v kotli lokomotivy pocházel z lichtenštejnských lesů od Soutoku po Břeclav. Nyní už je tam sice spousta nových výsadeb, ale také hodně porostů, které mají sto šedesát, sto osmdesát let. To jsou pozůstatky té vytěžené, vydrancované krajiny.

Na vykácení lesa ale nemusí být člověk ekonomický génius. V čem tedy Lichtenštejnové tak vynikali?
V patnáctém století začínají s rybníkářstvím jako s živočišnou výrobou. Od Mikulova až k Břeclavi vybudovali přes třicet rybníků. Bylo to vlastně první takové hospodářské podnikání, zemědělství bylo do té doby zejména rostlinná výroba. Po třicetileté válce, ale vlastně už i dříve, také připojili ke svým velkostatkům, hospodářským dvorům jako Široký, Jánský a další, zpustlou půdu. Lidí bylo ale málo, tak na ní pásli ovce a potom hovězí dobytek. Jsou doklady o ohromných sklizních sena a otavy, a to předpokládalo zimní ustájení dobytka.

Oprava památek v Lednicko-valtickém areálu stojí obrovské peníze. Co říkáte na hlasy vrátit je Lichtenštejnům, ať si je udržují ze svého?
Myslím si, že by to nepřineslo nic pozitivního. Je sice pravda, že jakmile má nějaký objekt fyzického vlastníka, tak se o něj úplně jinak stará. Jsou to ovšem kulturní památky, do kterých chodí turisté, takže by na jejich opravy stejně žádali peníze od státu.