Dvaašedesátiletý Rudolf Hlavenka přitom donedávna, když veškerou energii věnoval fotbalu, nevěděl, co je nemoc. Dnes pracuje jako strážný na recepci břeclavské polikliniky a kopačky vyměnil za téměř každodenní styk s nemocnými.„Musím říct, že většina lidí je z placení poplatků u lékaře i za léky nešťastná. Nemají dostatek informací. Co kolik stojí, na to se pacienti většinou ptají, až když přijdou sem,“ popisuje obrázek prvních letošních dnů na poliklinice, jak jej vnímá za oknem recepce.
 
„Ani v lékárně většina příchozích neví, za co mají platit. Jestli za recept, nebo za položku,“ dodává s tím, že hlavně starším lidem dělají problémy i automaty na placení regulačních poplatků.
 
Nové poplatky jsou podle něj také důvodem, proč na břeclavskou polikliniku přichází od začátku ledna méně lidí. Pokles je oproti předchozímu roku asi čtvrtinový.
 
„Já osobně si myslím, že děti by platit neměly. Hlavně novorozeňata. A stejně tak i důchodci, kteří většinou nemají peněz na rozdávání. I když nám přidají tři sta padesát korun, nemůže to při zdražování energií, vody, potravin i lékařské péče stačit. Životní úroveň musí nutně poklesnout,“ srovnává poštorenský patriot.
 
On sám musí už nějaký čas polykat dvě pilulky denně. Jeden na vysoký tlak, druhý na cukrovku. „Letos jsem zatím u lékaře ani v lékárně nebyl. Každé dva měsíce ale chodím na kontrolu s cukrem, takže se to blíží. Zároveň si nechám udělat i preventivní prohlídku a změřit tlak, tak uvidím, kolik léků z toho nakonec bude,“ krčí Hlavenka rameny.
 
Kasičku na doplácení za léky si ale ještě nezřídil. „Zatím jsem nezjišťoval, s čím mám počítat. Doposud jsem doplácel v řádu stokorun, bojím se, aby to teď nebyly tisíce. Bude to každopádně víc. Chystám se za sestřičkou, aby mi to zhruba spočítala. Podle toho se zařídím,“ svěřuje se stále vitální důchodce, který si snaží přivydělat nějakou tu korunu na přilepšenou.
 
Nutí jej k tomu i povinné platby za léky. Přitom do doby, kdy působil jako hráč, trenér a později ředitel fotbalového Tatranu Poštorná, nevěděl, co je nemoc. „Je to tak, začal jsem marodit, až jsem skončil na Tatranu. Dokud jsem se staral o fotbal, žil jsem v neustálém stresu a na marodění nebyl čas. Pak to ale ze mě všechno opadlo a okamžitě jsem dostal chřipku,“ vzpomíná na těžké chvíle neslavného konce klubu, za který dýchal.
„Naměřili mi vyšší tlak a zvýšený cukr a už musím chodit k doktorovi pořád. Nejhorší je, že můžu jíst jenom to, co jsem nikdy neměl příliš rád. Žádná zabijačka,“ stěžuje si.
 
Povinné poplatky za každý lék na receptu Hlavenka sice nevítá, ale už se s nimi smířil. A myslí si, že nakonec nezbude nic jiného ani ostatním. „Lidi to donutí víc šetřit a současně se snažit vydělat víc peněz. Žádné projevy zoufalství jsem ale zatím nezaznamenal. Neviděl jsem nikoho, kdo by z polikliniky odcházel kvůli tomu, že na to nemá,“ odmítá katastrofické vize.
„Pokud někdo na vyšetření a léky nebude mít peníze, ukáže se to až po čase,“ myslí si fotbalová legenda.