Cena Vladimíra Boudníka za významný a inovativní přínos české grafice. To je oficiální název prestižního uznání, jímž se čerstvě může pyšnit břeclavský rodák grafik František Hodonský. Takovéto ocenění je podle jeho slov patrně vůbec tím nejvyšším, jakého může člověk jeho profese v České republice dosáhnout.

„Cena Vladimíra Boudníka není přímo ohodnocením za celoživotní dílo, ale dá se říci, že je takovým zadostiučiněním za to, co jsem grafice za ta léta už věnoval,“ vysvětlil Hodonský, který za svoji uměleckou tvorbu dosud vystřídal zhruba tři až čtyři grafické techniky.

„Každá technika se mě držela zhruba patnáct let. Nejdříve to byl linořez a poté litografie. Do litografické dílny dokonce docházel také můj tatínek, když ještě za svého života působil v Praze,“ vzpomínal Hodonský na svého otce a významného jihomoravského malíře stejného jména.

Oblíbený dřevořez

V posledních patnácti letech se však grafik podle svých slov ponořil do techniky zvané dřevořez.

„Je to vlastně takové odrývání nebo odsekávání plochy z dřevotřísky, kterou teď používám, či prken. Odsekáváním ploch a naválením dalších vrstev malby dochází k procesu, z něhož na závěr vznikne matrice, která je odrazem grafického listu. Na ní lze potom vyčíst určitý technologický postup, který jsem předtím vykonal,“ popsal průběh vzniku grafického díla Hodonský.

Jak dodal, činnost to rozhodně není jednoduchá. „Je to poměrně zdlouhavá záležitost. Někdy to tisknu třeba i týden. Záleží na schnutí. V létě je to snazší, v zimě naopak těžší,“ poukázal na zapeklitost tvorby autor.

„Dřevořez jsem začal pěstovat z toho důvodu, abych grafiku přiblížil malbě. V podstatě jsem ale zjistil, že to nejde. Že grafika zůstává grafikou a malba malbou,“ srovnal.

Současně podotkl, že dřevořez je pro něj nevyčerpatelnou technikou. „Neustále se k tomu vracím. U nás je to málo preferovaná technika, se kterou po druhé světové válce začali Němci. Člověk v tom nachází pořád nové a nové věci. Je to výzva, v níž je co objevovat,“ zasnil se Hodonský, jehož díla se tematicky vyznačují prvky jižní Moravy.

„Hodně námětů čerpám od Apolla, Nesytu a rybníků vůbec. Celkově je na grafikách patrný vliv krajiny jižní Moravy,“ zamyslel se čerstvě oceněný grafik, jehož k umění přivedl právě otec.

„Tatínek byl jeden z prvních, který mě vodil do lužního lesa, ukazoval mi místa a námětově mě seznamoval s krajinou. Já jsem ho pozoroval a pak došlo i k jakémusi námětovému propojení, kdy on dělal něco, co jsem dělal já a naopak. Jezdili jsme spolu po jižní Moravě pod Pálavou na kolech. Velice dobře znal krajinu a zasvětil mě do ní,“ neskrýval obdiv k otci rodák z Břeclavi.

Své nástupce si podle vlastních slov vychovává díky působení na vysoké škole.

„Nejméně padesát lidí prošlo mýma rukama a nejspíš jich spousta ještě projde. Ale bude záležet na tom, kdo u grafiky zůstane. Je to totiž hodně osobní záležitost, ke které nemá každý vztah. Vyžaduje opravdu zájem a hloubavost. Je ještě nad malbou, jde o rozšíření další dimenze vnímání,“ nechal se slyšet Hodonský, jehož díla v současné době mohou vidět lidé pouze v Clam–Gallasově paláci v Praze.

Grafikův úspěch nenechal chladným ani jeho bratra Ivana Hodonského, který je známým břeclavským keramikem.

„Technika, které se bratr věnuje, je velká dřina. Nikdy jsem si ji ani nevyzkoušel. Každopádně její výsledek vždycky stojí za to. Určitě si spolu vypijeme pohárek,“ pochválil s úsměvem na rtech keramik Hodonský svého sourozence.

Nad tvorbou významného grafika se sklání také malíř jižní Moravy a majitel břeclavské Galerie 99 Antonín Vojtek.

„V galerii máme jednu jeho grafiku. Je moc krásná. František Hodonský je velmi moderní člověk v uměleckém vyjadřování. Často dělá věci na hranici srozumitelnosti, které působí spíše na pocity a city, což se mi líbí,“ vyjádřil uznání Vojtek.