Slovo hody má ve svém základu „hod“, což souvisí s praslovanským „god“, což znamenalo určitý, vhodný čas. Vzhledem k tomu, že slovo hod se objevuje v označení významných dnů, jako je Boží hod vánoční, velikonoční, vykládá se dnes jeho význam i jako památný den, svátek, čas zvlášť Bohu zasvěcený. V tyto dny bylo v pohanských dobách zvykem na podzim oslavovat dobrou sklizeň a příchod zimy.

V českých krajích se těmto svátkům říká posvícení. Tento výraz pochází od posvěcení chrámu. To znamená, že se konaly v době svátku patrona, kterému byl zasvěcen místní kostel.

V Bořeticích je to vždy první neděle po svaté Anně. Až do roku 1777 to bylo společné o pouti první neděli po svaté Anně. V tomto roce se však strhla velká bitka mezi chasou z okolních vesnic a přivolaní občané Pavlovic zastřelili chasníka z Kobylí. Tehdy rozhodla církevní a světská vrchnost o oddělení poutě od hodů.

Každé posvícení nebo hody vždy souvisely s dobrým jídlem a pitím. Posvícení i hody se většinou konaly na podzim po sklizni úrody. Každá hospodyňka měla plný dvůr drůbeže a ve chlévech dorůstala prasata a telata.

Nikde nesměly chybět koláče. S tvarohem, povidly, ořechy nebo s mákem. Ve staré češtině slovo koláč mělo význam odměna, plat, ale také dar nebo úplatek. V sousední vesnici – Kobylí – se dodnes dochoval zvyk takzvaně chodit s koláčem. Odvedenci, stárci a chasa chodí se zvláštním způsobem ověnčeným kolíkem po obci, snaží se koláč prodat a získat tak peníze na zábavu.

(vap)