Její partner Jaroslav Partyka je rád, že zůstalo jen u květnového stavění máje. „Neumím si představit, že bych měl za chvíli rukovat, jsem rád, že mě to minulo,“ dodal.

Letošní, pestrobarevnými pentlemi ověnčená máj, je vysoká úctyhodných třicet jedna metrů a Šitbořičtí ji staví jako málokde, ručně za pomocí lan. „Pomáhají chlapi z celé dědiny a zkušenými povely je řídí František Vinčar, který má se stavěním letité zkušenosti,“ přiblížil organizaci celé akce František Valíček z redakce místního Štengráčka. O žízeň pracantů i početných diváků se staralo devět párů stárků a stárek, kteří nejsou pro tuto příležitost nastrojeni v tradičních krojích, ale v černých kalhotách a sukních a bílých košilích. Chlapcům svítila pod límcem červená mašlička a děvčatům zdobila vlasy růže.
Přestože silný vítr práci mužům komplikoval, do hodiny se máj vztyčila v celé své kráse nad Šitbořicemi. Napětí, ale v tuto chvíli ještě nekončilo. Nastal čas pro odvážlivce, který musel vyšplhat nahoru a uvolnit lana. Stárek Ondřej Vozdecký se tohoto úkolu zhostil se ctí a sklidil tak za to ovace všech přítomných. Dole pak už na něj čekali kamarádi s demižónem a s tanečním sólem.

Stárci pak prý hlídají máj celou noc, aby ji záškodníci potupně neskáceli. O prvomájové zábavě je ještě čeká tradiční půlnoční bitka s mladším ročníkem o pomyslné žezlo nad Svatováclavskými hody. Podle zvyklostí musí podrekrúti vždy vyhrát, ale vládnoucí stárci jim vítězství nedají rozhodně zadarmo. „Seberou jim boty a oni pak musí odtancovat bosky sólo. Teprve potom si mohou boty vykoupit zpět lahví vína,“ přiblížila ojedinělou tradici Blanka Burešová.