v>

 

Starostu Dymo Piškulu tenkrát podrobili kritice pracovníci ministerstva práce a sociálních věcí. Tvrdili, že v břeclavských holobytech, kam město stěhuje dlouhodobé notorické neplatiče, vzniká romské ghetto. Dymo Piškula však tvrdí, že to není čistě romský problém. „Když rada rozhoduje o vystěhování, nemá v dokumentech napsáno, že jde o romskou rodinu. Problém je v tom, že mezi neplatiči jsou z devadesáti procent Romové,“ tvrdil starosta s tím, že Romové často neplatí nájem ani tam.
 
„To se samozřejmě městu nemůže líbit. Obzvlášť když pak zjistíme, že si koupí v Poštorné nebo Lanžhotě dům,“ řekl.
Do obcí na Podluží se skutečně romské rodiny stěhují. Starostové to měli za zlé právě vedení břeclavské radnice. Tvrdili, že se tak snaží neplatících Romů zbavit. „Břeclav si řeší problémy na úkor mnoha okolních obcí,“ zlobil se tehdy starosta Lanžhota František Hrnčíř, kam se nastěhovaly hned dvě romské rodiny. „Jedna z nich byla určitě vystěhovaná z domu, který vlastnilo město Břeclav,“ tvrdil.
 
Podobný případ zaznamenali také Týnečtí. Břeclavský starosta Piškula se ale distancoval od toho, že by stěhování Romů bylo dílem břeclavské radnice. Podle něj si romské rodiny prostě spočítají, že v Břeclavi stojí byt milion, kdežto na vesnici koupí za polovinu domek pro víc lidí.
„Překvapilo mě, jaký to vyvolalo poprask v obcích. Toto považuji za xenofobii. Nemůžu přece nikomu zabránit, aby se stěhoval,“ argumentoval Piškula.
Jednu romskou rodinu na vesnici je těžké považovat za problém ve srovnání s osmi stovkami Romů žijících v Břeclavi. Podle Piškuly je chybou to, že romský problém nikdo nechce pojmenovat. „Je třeba přimět společnost, aby se tím začala zabývat. Chceme s ním seznámit poslance a senátory,“ tvrdí.
Podle něj je třeba změnit sociální systém. „Romové jsou spokojení se sociálním systémem. Se sedmi dětmi se jim žije dobře, protože na ně získávají sociální dávky. Ty by však měly být podmíněny tím, aby své děti posílali do školy, aby dohlíželi na jejich docházku a aby se snažili hledat si práci,“ vysvětloval.
 
Jarmila Poláková z břeclavského svazu Romů tehdy potvrdila, že vysoká nezaměstnanost je skutečně hlavním problémem Romů nejen v Břeclavi.
„Někteří Romové prostě pracovat nechtějí, ale znám i mnoho případů, kdy zaměstnavatel při příchodu Roma se zájmem o práci řekne, že místo je už obsazené,“ uvedla. Vliv má podle ní i nízká vzdělanost. „Romové ve vzdělání nevidí žádnou budoucnost, protože se stejně nikam nedostanou. A to je pak začarovaný kruh,“ objasnila Poláková.