Rézl zasahoval ve Strachotíně a Bulharech, kde voda způsobila sesuvy svahů. „Byli jsme tam přibližně čtyři až pět směn, což je asi týden a půl. Byl to rozsáhlý zásah, jaký nepamatuju," vypráví Rézl.

Zpětně oceňuje zvládnutou logistiku i zázemí, jaké měli hasiči k dispozici. „Vše na sebe navazovalo, včetně materiálního zabezpečení," vzpomíná velitel čety.

S kolegy tehdy pomáhal lidem, kterým poškozené svahy ohrožovaly domy. V Bulharech kvůli tomu opouštěly domácnosti dvě rodiny. I přes stres a psychické vypětí se Rézl setkal jen s kladnými reakcemi obyvatel. „Byli rádi, vycházeli nám vstříc. Vnímali nás pozitivně," pokračuje hasič.

Tvrdí, že někteří z kolegů byli na místě i v době svého volna. A když pro loňskou akci hledá srovnání, v mysli mu vyvstane rok 1997 a tehdejší záplavy. „Teď to, alespoň tedy pro mě, bylo horší. Náročnější," podotýká muž, který si ocenění převzal v opravených zámeckých jízdárnách lednického zámku.

Pro Rézla, jenž je hasičem 23 let, jde o druhou cenu. Tu první u sboru získal za úvodních deset let. „Ocenění mě těší, beru to jako zadostiučinění. Tato profese byl ale nikdy nešla bez týmové práce, navíc jsme i dobrá parta," pochvaluje si Rézl.