Jeho restaurace Albero v centru města je kvůli vyhlášení nouzového stavu uzavřená. „Doma jsem se ale nudil, navíc mám v kuchyni řadu kvalitních zásob. Byla by velká škoda, aby se zkazily. Když mě místní hasič Lukáš Jurenka oslovil, jestli bychom i my ve Valticích po vzoru zbytku republiky něco podobného nespáchali, nezaváhal jsem,“ přibližuje restauratér.

Pro vojáky a policisty vaří denně už od minulého úterý. Ke každému jídlu, které sestává z polévky, hlavního chodu a většinou i zeleninového salátu, vozí na hranice i dezerty a moučníky. Ty denně pečou dobrovolnice. Ženy a dívky z Valtic. „Pohraničníci jsou hrozně překvapení, nechápou tu vlnu solidarity, která se strhla. Protože jim chutná, dokonce zrušili své obědy a místo nich si nechávají dovážet jen ovoce. Od nás si vůbec nejvíc pochutnávají na něčem smaženém. Řízek a smažený sýr vedou. Že jsou to Češi, v sobě nezapřou,“ směje se Hoštický.

Obědy vaří ve své kuchyni v restauraci sám. „Baví mě to, mám radost a přijdu na jiné myšlenky. Obědy vozím klukům před dvanáctou. V tu dobu vždy u restaurace čeká nějaká dáma s dezerty nebo buchtami. Už jsem vezl bábovky, buchty s tvarohem, hanácké koláče, ale i cupcaky nebo muffiny,“ vyjmenovává majitel restaurace Albero.

Jídlo vozí na hranice ve vlastních jídlonosičích. „Kluci s tím tak nemají práci. Jídlonosiče pak dezinfikuji v naší průmyslové myčce. Příbory mají chlapi vlastní. Moučníky zase většinou dáváme do papírových krabic, které pak prázdné vyhazujeme,“ doplňuje Hoštický.

Ten zároveň i věří, že jakmile všechna opatření vlády skončí a situace s šířením koronaviru se uklidní, budou lidé držet pospolu tak, jako nyní. „Je až neuvěřitelné, jak jsme se spojili a co všechno dokážeme. Rád bych, kdybychom třeba za rok, zase v březnu, uspořádali ve Valticích soutěž. Mohla by mít název O nejpěknější (nejchutnější) buchtu. Spojená by byla mohla být třeba s výstavou roušek a volbou Miss,“ usmívá se Hoštický.

Koronavirus v Česku