„Sbírání hub pro mě znamená rituál, kdy se na houby vydávám hlavně kvůli uklidňujícímu prostředí lesa. Symbolickým završením pak může být donesení úlovku domů a příprava jídla," popisuje mladý muž.

Nejraději objevuje exempláře, které dosud nepoznal. „Tím, že stále nacházím druhy, které neznám, udivuje mě čím dál tím víc, kolik jich vlastně existuje," říká.

Ke sbírání ho přivedli rodiče. Synovi dali atlas v době, kdy ještě ani neuměl číst. „Pamatuji si, že jsem byl odkázaný na ilustrace a ty mě tak fascinovaly, že se mi obrázky druhů navždycky vryly do mysli," vzpomíná.

Houby ho uchvátily i svou zvláštností v biologické říši. „Nejsou to ani živočichové, ani rostliny. Z vědeckého hlediska jsou popsány také zajímavě. Často se vyskytují i ve starých mytologických příbězích," míní Neděla. Muž, kterého houby uchvátily natolik, že o nich natáčí film.

„Ve volném čase s kamarády pracujeme na amatérském nezávislém filmu, ve kterém půjde o objevení nového druhu houby," prozrazuje.

Podle něj letos na houbaře nečekaly žádné žně. Sezona ale špatná nebyla. „Houbař si musí výlet dobře načasovat a vědět, kde jsou dobrá sběračská místa," radí. Sám ví o takových, která jsou jinými lidmi zatím neobjevená s nedotčená. Jenom sbírat ale podle něj není zábavné.

„Existují oblasti v lesích, kam stačí jen dojít a sbírat, protože je tam hub dost. Ale tohle není až tak zábavné. Lepší je houby hledat a strávit v přírodě třeba celé dopoledne." Nedávno objevil padesát kusů bedel. Na jednom ze svých tajných míst. Jak ale říká, nehraje na rekordy.

„Takové ambice nemám," uzavírá Jiří Neděla.

ADÉLA JELÍNKOVÁ