„Nyní jsem v prvním ročníku doktorského studia vinohradnictví a vinařství, tak bych ráda studium dokončila a svojí dizertační prací oboru něco nového přinesla,“ říká v rozhovoru pro Deník Rovnost a týdeník Nový život Hustopečanka Libuše Vrbová. K lásce k vínu ji přivedli mimo jiné také rodiče, kteří se vinařině dlouhodobě věnují.

Vzpomenete si na okamžik, kdy jste reálně začala uvažovat, že byste se vínu mohla věnovat profesně? Hrálo v tom roli to, že pocházíte z vinařské rodiny?

Samozřejmě, že hrálo roli, že jsem z vinařské rodiny. Jsem nejstarší ze tří sester. Táta si tedy nevychoval syna, který by vinařství převzal. Rozhodla jsem se to zkusit já. Začala jsem studovat vinařství na vysoké škole, pomáhat ve sklepě a nakonec jsem si tento obor zamilovala. Tak nějak postupně to přišlo. Dnes si nedovedu představit, že bych se věnovala něčemu jinému.

Nyní jste součástí rodinného podniku, co máte konkrétně na starosti?

Táta mi umožnil se plně ve sklepě realizovat a teď je pyšným ředitelem. Já jsem dostala gumáky a zodpovídám za celou výrobu vína.

Ilustrační fotografie.
Výdaje navíc. Domácnosti si připlatí za vodu a elektřinu

Je to přeci jen velká zodpovědnost pokračovat v tom, s čím rodiče začali. Cítíte se být kvůli tomu někdy pod tlakem?

Vím, že chci pokračovat v tom, co rodiče již dvacet let budují. Chci, aby se náš rodinný podnik stále zlepšoval. Občasný tlak neřeším.

Co vás na vinařině nejvíc baví?

Jsem na začátku, zatím mě baví úplně všechno. Zkouším, učím se. Líbí se mi zkoušet různé postupy a sledovat vývoj. Baví mě, že něco vytvářím, že vzniká produkt, který lidem chutná. Nejkrásnější je právě to, když lidem chutná.

Když byste měla vybrat víno, které preferujete, které by to bylo? Klidně zvolte jedno bílé a jedno červené…

To je těžká otázka. Záleží na náladě, na příležitosti i období. Teď je zima, tak by to mohlo být suché Chardonnay, které zrálo v dubovém sudu nebo červené víno z odrůdy Pinot noir.

Mimo jiné máte za sebou i soutěž v sabráži, tedy otevírání lahve šampaňského šavlí a dalšími předměty. Je to disciplína, kde jsou především muži. Jak jste se k tomu dostala a jak vás soutěžící muži mezi sebou přivítali?

Dostali mě k tomu moji kamarádi a kolegové. Sekáním jsme zahajovali snad každou párty. Nejvíc za to, že se věnuji sabráži, může již trojnásobný mistr Kamil Prokeš, který mi pomáhal s přípravou na soutěž. Každý rok s muži soutěží i pár žen a jsou vždy vřele vítány. Mně se povedlo všechny porazit a stala jsem se tak mistryní České republiky v sekání sektů. Nejvíc porotu zaujalo useknutí hrdla podpatkem od lodičky.

Českým sommelierem roku je Kamil Prokeš.
Blýsknul se znalostmi i obsluhou. Sommelier roku je Kamil Prokeš z Břeclavska

Stejně tak bych se chtěla zeptat na úspěch na mistrovství sommeliérů. Máte za sebou již několik takových soutěží?

Bylo to podruhé, co jsem se zúčastnila mistrovství sommeliérů – Bohemia sekt Trophée. Skončit na třetím místě byl pro mě ohromný úspěch. Teď to znamená, že musím makat dál a příští rok místo obhájit.

Mimo jiné aktivity jste i předsedkyní Hustopečského vinařského bratrstva. Co tato funkce obnáší?

Jsme spolek nadšených hustopečských vinařů a společně se snažíme podporovat a rozvíjet vinařskou kulturu v našem městě.

Všimla jsem si také, že jste jednou z těch, která patří do skupiny, která si říká Mladí vinaři. Jak jste se k tomuto dostala?

Jsme všichni přátelé už dlouho. Když Mladí vinaři vznikali, bylo mi členství řádně nabídnuto a já ho samozřejmě nadšeně přijala.

Co vás teď čeká? Máte nějaké cíle v oboru, na které byste chtěla dosáhnout?

Abych nebyla jen zavřená ve sklepě, rozhodla jsem se dál studovat. Jsem v prvním ročníku doktorského studia vinohradnictví a vinařství, tak bych ráda studium dokončila a svojí dizertační prací oboru něco nového přinesla.