„Před čtyřmi lety jsem vysadila nový vinohrad v trati Sahara, protože jsem se snažila obnovit odkaz mých předků. Pečlivě jsme se o hrozny starali, tolik postřiků a práce, co jsme jim obětovali… Ale dělali jsme to s láskou,“ popisovala rozhořčeně Kudrnová.

Pak ale odjela za dcerou za oceán a když se vrátila, úroda byla ta tam. „V sobotu jsme se chystali na vinobraní, přijel dokonce synovec, aby nám pomohl. Natankovala jsem do traktoru a vydali jsme se do vinic,“ vzpomíná žena na osudný den. „Jaké ale bylo naše překvapení, když na patnácti stech hlavách révy zbyly místo hroznů jen holé střapiny. Chtělo se mi jen sednout si a plakat,“ říká.

Přestože kolem dokola jejího vinohradu bouchala plynová děla, úrodu za desítky tisíc ochránit nedokázala. Marii Kudrnové tak nezbývá, než se pustit znovu do práce.