Sedmnáctiletá Hurdálková je studentkou hustopečského gymnázia. „Moje povídka pojednává o válečném invalidovi, jehož rodina nevyhovuje jeho požadavkům jakožto vojáka. Je zhrzený svým životem. Až v jeho posledních hodinách si uvědomuje, co všechno pro něj rodina znamená a že by tady chtěl ještě zůstat," přibližuje studentka oceněnou povídku.

Ačkoliv nemá žádný literární vzor a nepatří mezi knihomoly, je Hurdálková jako autorka velmi aktivní. Napsala již několik desítek básní 
a nyní svůj tvůrčí potenciál věnuje kratším povídkám. Ve své tvorbě se zabývá především méně příjemnými společenskými tématy. Často zmiňuje různé lidské závislosti a intoleranci.

Ve volném čase se kromě literární tvorby věnuje i poezii, kreslení a ochotnickému divadlu. „Divadlo mě zajímá také jako divačku, Naposledy mě okouzlil muzikál Don Juan, na ten bych šla klidně znovu. Kromě muzikálů mám ráda rovněž amatérské a alternativní divadlo," vyjmenovává své záliby.

Dalšími úspěšnými účastnicemi skončené literární soutěže jsou Eliška Mainclová z Velkých Pavlovic a Aneta Ritterová z Šakvic.

Studentka velkopavlovického gymnázia Mainclová pro svou povídku Bez názvu lidské naděje využila znalosti místního nářečí. Popisuje osvobozování Velkých Pavlovic z pohledu těhotné ženy skrývající se před postupující frontou.

Ritterová, která je mladší spolužačkou Hurdálkové, obdržela čestné ocenění za povídku Ztráta. S vtipem v ní nahlíží na svět očima kritické puberťačky, pro niž mobil znamená vše. Z jeho ztráty se tak stane přímo tragédie.

ROMAN DOLEJSKÝ