„Do Hustopečí přijel s manželkou a se synem, s nimiž žije v Kanadě. Pamatoval si komín a když k němu přišel, zhroutil se. Krátce předtím se totiž dozvěděl, že v těchto místech byl v prosinci roku čtyřicet čtyři zahrabán jeho dědeček, který zemřel vysílením,“ popisuje dojemné setkání s mužem, který táborem prošel jako dvanáctiletý, Soňa Nezhodová z hustopečského muzea.
Barsony je spolu se sestrou ochotný přispět na označení místa, které by připomínalo oběti nacistické zvůle v Hustopečích. Doložené jsou zatím čtyři. „Ti lidé přežívali v hrozných podmínkách. Trpěli zimou, balili se do pytlů od brambor. Spali na palandách ve třech podlažích nad sebou,“ přibližuje vedoucí muzea nelidské podmínky.
V táboře žilo kolem padesáti maďarských Židů včetně dětí. Muži pracovali hlavně v cihelně. Navíc ale také rozebírali části zničené vojenské techniky, kterou přivážely vlaky. Ženy většinou pomáhaly v zemědělství.
„Problém je v tom, že pracovní tábor ležel v bývalé cihelně. Dnes je to průmyslová zóna s hutním a dalším materiálem, což není zrovna důstojné prostředí. Ani nevím, komu areál vlastně patří,“ říká Nezhodová. Radní se ovšem vybudováním památníku, který by připomněl hrůzy lágru s maďarskými Židy, zatím ještě nezabývali.
Město už ale kývlo na zaplacení jiné pamětní desky, která připomene památku hustopečských Židů. Místo najde ve vestibulu radnice a odhalena bude šestnáctého dubna. „Válku nepřežilo asi sto padesát hustopečských Židů, je ale problém dohledat přesná čísla. Město totiž museli opustit již v roce třicet osm a do transportů se hlásili z míst přechodného útočiště,“ vysvětluje ředitelka muzea.
S několika Židy, kteří mají k Hustopečím nějakou vazbu, je město přesto v kontaktu. Jedním z nich je i potomek slavného mikulovského rabína Bernard George Benedict, který dnes žije v Kalifornii. „Po válce nechal rodičům v Hustopečích udělat pamětní desku. Pomník byl ale zničen i s celým židovským hřbitovem. Z toho je velmi smutný,“ popisuje jeho problematický vztah k Hustopečím.
Pracovní tábory Židů byly ke konci války i v Poštorné, v Pavlově, na lichtenštejnském velkostatku ve Valticích nebo v bývalé mikulovské cihelně. „V Mikulově si museli Židé, než je německý četník postřílel, dokonce vykopat svůj vlastní hrob. Jejich ostatky našli až novoosídlenci,“ říká Nezhodová. Podle ní nebyli mnozí z šéfů pracovních táborů zřízených na Břeclavsku dodnes potrestáni.