Jak to bylo s odvozem uměleckých předmětů?

V posledních téměř pěti stech letech Liechtensteinové nashromáždili ohromnou sbírku obrazů, soch, zbraní, nábytku, knih, mincí a dalších uměleckých děl nebo archiválií. Hlavní jádro uměleckých sbírek měli po staletí umístěno ve vídeňských palácích, zbytek na moravských zámcích.

Velká část z nich byla již od začátku 19. století přístupna veřejnosti.V roce 1938, v předvečer druhé světové války, chtěl kníže František Josef II. (1906–1989) své sbírky převézt do bezpečí Vaduzu, ale nacistické úřady to zamítly.

Později v průběhu války měly obavu o umělecká díla ve Vídni i úřady kvůli leteckým náletům spojenců. Proto v roce 1940 vybudovaly depozitář v bývalém klášteře v Gamingu v Dolním Rakousku, kam byla převezena i část sbírek Liechtensteinů.

Další byly umístěny na zámcích Lednice, Valtice a jinde. Kníže se opakovaně snažil o evakuaci svých obrazů, gobelínů a dalších uměleckých děl do Vaduzu, ale vždy narazil na odpor nacistických úřadů.

Na jaře roku 1944 bylo zřejmé, že Německo směřuje k drtivé porážce, a úřady proto rozhodly o evakuaci uměleckých pokladů dále na západ do solných dolů v Altensee u Salcburku. Zde byla uložena i část lichtenštejnských sbírek.

Část sbírek mezitím do Vaduzu propašoval tehdejší ředitel knížecích muzeí doktor G. Wilhelm. Na podzim roku 1944 se podařilo od nacistických úřadů konečně získat souhlas s evakuací uměleckých děl takzvané druhé kategorie do Lichtenštejnska. Tak byly sbírky rozděleny a pořídily se dva seznamy děl – první a druhé kategorie.

Knížectví zajistilo švýcarské železniční vagóny do Valtic a Lednice. Mezitím doktor Wilhelm vyměňoval názvy děl z prvního a druhého seznamu, protože řada obrazů, tapisérií a podobně ze seznamu první kategorie již byla propašována do Vaduzu (například Rubensova série obrazů Decius Mus).

Nyní některým dílům ze seznamu první kategorie přidělil názvy a evidenční čísla ze seznamu druhé kategorie a zajistil tak jejich dopravu do bezpečí.
V prosinci 1944 byly do Valtic, Vídně a Lednice dopraveny vagóny, na které byly naloženy nejcennější obrazy, sochy, zbraně a nábytek.

Jen ve Valticích to bylo údajně celkem až šestnáct vagónů. Byl do nich naložen mimo jiné i nádherný zlatý kočár knížete Václava z Liechtensteina. Záchraně knížecích sbírek napomohlo, že němečtí celníci se nevyznali v umění a bylo možné cenné obrazy před nimi deklarovat jako méně významnou druhou kategorii.

Přesto doktor Wilhelm a jeho spolupracovníci zažili řadu „horkých chvilek“. Například k záchraně zbytku umělecké sbírky byl z Vaduzu do Rakouska vyslán autobus.

Na zpáteční cestě vzbudili pozornost jedné hlídky vojenské policie a ta nehledě na označení lichtenštejnskými znaky a dokumenty cestujících autobus zabavila.

Naštěstí vojáci v táboře, kam autobus musel zajet, byli naprosto opilí a tak po krátkém čekání skupina z tábora nepozorovaně odjela. Z obavy z náletů stíhačů umístili na střechy autobusu a nákladního vozu velké lichtenštejnské vlajky.

Do devatenáctého dubna 1945 byla celá vídeňská sbírka a většina dalších lichtenštejnských uměleckých sbírek v bezpečí neutrálního knížectví. V této době byl již městský palác ve Vídni těžce poškozen náletem a pádem amerického letadla, které naštěstí vybuchlo mimo něj.

Nejcennější zachráněná díla jsou od roku 2004 vystavena v Liechtensteinském muzeu ve Vídni. Některé méně cenné obrazy nebo nábytek kníže čas od času prodává.

České republice se podařilo na aukcích Christie´s koupit okolo stovky uměleckých děl, které byly do roku 1945 umístěny na moravských zámcích Liechtensteinů.

Část v aukci zakoupených předmětů byla v roce 2008 vystavena také ve valtickém zámku.

PAVEL JUŘÍK (Autor je historik, který se zabývá významnými šlechtickými rody)