Kníže z Lichtenštejnu Jan Adam I. (16. září 1657 – 16. června 1712) se narodil v Brně jako syn knížete Karla Eusebia. Získal kvalitní vzdělání a v roce 1681 se ve Vídni oženil s Edmundou z Lichtenštejnu. Líbánky novomanželé trávili na hradě Plumlov, kde mladý princ řídil stavbu mohutného barokního zámku podle plánů svého otce. Stavba se mu zdála být příliš drahá a tak se s otcem nakonec nepohodl a z Plumlova odjel. Z plánovaného čtyřkřídlého zámku bylo postaveno jen jediné křídlo.

Po smrti otce se musel vyrovnat s obrovským dluhem osm set tisíc zlatých, který zdědil. Projevil při tom své vynikající organizační schopnosti. Navštívil osobně všechna panství, aby se seznámil s jejich správou. Následně na nich provedl hospodářské reformy a snížil na třetinu počet knížecích úředníků a služebnictva. Omezil výdaje na pořádání parforsních honů a podobně jako většina šlechticů zvýšil robotu, což vedlo k povstáním poddaných na severní Moravě.

Výsledky reforem umožnily knížeti Janu Adamovi splatit dluh po svém otci a pokračovat v nákupu dalších panství. Na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století se mu za asi 3,6 milionu zlatých podařilo na Moravě koupit například panství Šternberk, Hodonín a další.

Protože jako dvořan musel být nablízku císař, nechal ve Vídni postavit dva paláce – takzvaný majorátní palác na Bankgasse a zahradní palác v Rossau s předměstím Lichtenthal. Knížecí dvůr i umělecké sbírky se pak začaly přesouvat do Vídně a z Valtic se stalo letní sídlo. Kníže se také věnoval chovu ušlechtilých koní, pro které architekt Fischer von Erlach vybudoval v Lednici takzvané Velké stáje, dodnes obdivované dílo středoevropského baroka.

Také Jan Adam I. pokračoval ve stavbě a úpravách valtického zámku, na kterých pracovali přední umělci své doby – například malíři Domenico Egidio Rossi a Giovanni Battista Colombo a nejlepší architekti rakouského baroka Domenico Martinelli a Johann Bernard Fischer z Erlachu. Martinelliho monumentální přestavba vtiskla valtickému zámku jeho dnešní podobu. V letech 1696 a 1712 koupil panství Schellenberg a hrabství Vaduz a položil tak základy dnešního Lichtenštejnska.

Jan Adam I. se stal komořím císaře a v roce 1693 od něj převzal prestižní řád Zlatého rouna. V roce 1698 byl kníže požádán císařem, aby navrhl reformu komorních panství. Komise pod jeho vedením navrhla zvýšit státní úvěr, centralizovat pokladnu a v merkantilistickém duchu podporovat obchod a rozvoj manufaktur. V letech 1703–1705 byl prezidentem první rakouské státní banky Banco del Giro. Byl považován za šedou eminenci císařského dvora a pro jeho zámožnost se mu říkalo Jan Adam Bohatý.

Za manželku si ze skutečné lásky vzal Erdmundu z Dietrichštejnu z nedalekého Mikulova. Kněžna mu porodila pět dcer a dva syny, ale jeho mužští dědicové zemřeli dříve než jejich otec ve věku dvacet a dvaadvacet let. Kníže zemřel rok a čtvrt po smrti svého druhého syna na infarkt, pouhý jeden den poté, co jeho komisaři přijali hold od poddaných v hrabství Vaduz. Jím tedy vymřela takzvaná Karlova rodová linie a její majetek a vedení rodu získal synovec Antonín Florián (1656–1721).

Pro naše země jsou významné dvě z jeho dcer. Marie Terezie, provdaná vévodkyně de Savoy-Carignano (1694–1712), vévodkyně opavská a hraběnka de Soissoins, se stala velkou dobrodějkou Černokostelecka. Ve Vídni založila nadaci a Dům savojských dam a Savojskou rytířskou akademii. Její sestra Maria Antonia (1687 – 1750) se provdala za Márka Ádáma hraběte Czobor de Czoborszentmihály. Zdědila polovinu panství Hodonín a od starší sestry odkoupila druhou. Zdejší zámek přestavěla barokně a vybudovala u něj mohutnou věž.

PAVEL JUŘÍK
Autor napsal knihu Moravská dominia Lichtenštejnů a Dietrichštejnů