Panasonic, Sony, Sharp, Canon, Nikon, Toshiba. Tyto značky snad každému něco řeknou. Všechno jsou to značky japonských výrobků, a to zde není uvedena ani pětina výrobců, kteří se objevují na českém trhu. Naše očekávání, jak bude vypadat japonská domácnost a život v zemi inovací, bylo proto veliké.

Jelikož v japonských domácnostech neexistuje něco jako centrální vytápění, je každý pokoj vybaven vlastní jednotkou klimatizace. Můžete si ji naprogramovat, v kolik hodin má začít topit nebo chladit, zda má pouze vysušovat vzduch nebo sušit prádlo. V koupelně nechybí panel, díky němuž si naprogramujete, jak horkou vodu si přejete. Pokud si přejete přitopit, odvětrat páry nebo se chystáte sušit prádlo, stačí jen zmáčknout příslušný knoflík a nastavit čas.

Japonci milují smažené jídlo, ale něco jako fritovací hrnec v jejich domácnosti nenajdete. Bez čeho se ovšem neobejdou, je hrnec na vaření rýže, jak jinak než programovatelný, i když většinou stačí jen nasypat rýži, zalít vodou a stisknout jediný knoflík.

Pračka vás také nejdříve odradí přemírou tlačítek a světýlek na ovládacím panelu. Nakonec jsem ale zjistila, že po stisknutí tlačítka start si pračka prádlo převáží, určí si množství vody, ukáže mi dobu praní a oznámí, kolik pracího prášku bude potřebovat. O teplotu vody se nikdo nestará, v Japonsku se totiž pere ve studené. Když jsem se na to ptala japonského kolegy, nemohl pochopit, že se v Evropě pere ve vodě teplé.

Myčku na nádobí v japonské domácnosti také nehledejte. To je věc, kterou zde zrovna objevili. Zato však můžete zakopnout o vysavač, který právě přijel vysát drobek, co z vás odpadl. Vysavače, které projezdí celý byt a hledají nečistoty, zde nejsou žádnou novinkou. Přesto většina lidí dává přednost klasice. Ale i takovýto vysavač je součástí robománie, kterou tu vyvolávají reklamy na nejnovější model robota jménem Asimo. Ten vás již může obsloužit v restauraci nebo si s vámi zahrát fotbal. Na ulici jich však moc nepobíhá, nepočítám-li ty reklamní.

Mobilní telefony jsou pak kapitola sama pro sebe. GPS tu má zabudovaný i ten nejlevnější model. Stejně tak obsahuje kvalitní fotoaparát a veliký objem paměti. S tím novějším jste schopni si vyfotit vizitku a ta se vám převede do textové zprávy připravené k odeslání. I přesto na nich všichni hrají hlavně hry nebo se dívají na televizi.

A když zatouží Japonec po něčem novém, zamíří do tokijské čtvrti Akihabara nazývané také Elektronické město. Je to čtvrť mnoha malých stánků a obchůdků, ale také obrovských nákupních center s elektronikou. Najdete zde asi vše, co potřebuje správný elektrikář, ale i počítačový nebo herní maniak. Od malých soustruhů, voltmetrů a cínu na pájení přes ledničky, pračky, televizory, DVD přehrávače po Playstationy, Nintenda, notebooky nebo stolní počítače.

Zaměstnanci obchodů se na ulici překřikují, kdo má nejlevnější nebo nejnovější nabídku. Většinou jsou ceny téměř stejné a nabídka také, ale atmosférou si připadáte jako na arabském trhu. Místo žen zahalených od hlavy až k patě vás ale obsakují dívenky v uniformách služtiček, jejichž sukýnky tak tak zahalují zadek.

Důvodem, proč se elektronickým firmám v Japonsku daří, je kromě dostupných cen i fakt, že Japonci milují novinky. Jsou to prostě hračičkové.

Lenka Sedláková

Autorka je projektantkou vodních staveb žijící v Japonsku