Před několika týdny vznikl big band, který se stal třetí kapelou svého druhu v břeclavské základní umělecké škole. „Nové uskupení má zatím dvanáct hráčů na dechové nástroje, přičemž budeme ještě nabírat další členy. Hlásí se mi opravdu hodně dětí," těší Čapku.

Zájem dětí o styly, které svá vrcholná léta zažily ve dvacátém století, podnítil úspěch kapely Flash Band, kterou Čapka založil už v roce 2005. V dvanáctičlenném uskupení zaměřujícím se na swing, působí dívčí pěvecké trio, které je doplněné o rytmické a dechové těleso. Postupem času si kapela vybudovala na Břeclavsku velmi dobré jméno.

Na její úspěch navázal o tři roky později Jazzfone s podobným repertoárem. „Děti mají příležitost hrát. Pokud nacvičují jenom tak v hodinách etudy v hudební škole, časem je to přestane bavit, protože v tom nevidí žádnou budoucnost. Naopak, když sledují, jak se daří Flash bandu, motivuje je to," zmiňuje hlavní příčiny zájmu mládeže o hraní v jeho skupinách Čapka.

Ten ale upozorňuje, že za hudebním uměním se skrývá velké úsilí. „Děti si to musí vydřít. Za dobrým muzikantem stojí roky práce," upozorňuje Čapka, který mluví z vlastní zkušenosti.

Hře na pozoun se věnuje od svých dvanácti let, při studiu konzervatoře hrál v několika kapelách, po ukončení studia nastoupil do Základní umělecké školy v Břeclavi jako učitel. „Nedokázal jsem si tehdy sám sebe představit v roli učitele," usmívá se Čapka. Nyní vyučuje šestnáctým rokem, přičemž vede tři skupiny. „Vytvoření repertoáru kapele trvá tisíce hodin, věnuju tomu obrovské množství času. Vznik jedné písničky zabere až čtyřicet hodin. Člověk musí být tak trochu blázen. Ale žijeme jenom jednou. A když něco děláme, máme to dělat pořádně," sděluje pracovitý učitel.

Ten podle svých slov upravuje především české písničky, které vznikly od konce druhé světové do osmdesátých let minulého století. „Z tohoto období pochází spousta pěkných písní, které se už moc nehrají a které lidem chybí. Ty mají zpravidla velký ohlas," zdůvoďnuje výběr repertoáru Čapka, jenž podle svých slov občas při práci nadává, přesto ji má rád.

Náročný při ní není jen na sebe, ale také na své svěřence. „Často na ně řvu. Zvláště na členy Flash Bandu, na něž mám nejvyšší nároky," uvědomuje si Čapka, který jedním dechem dodává. „Jsou to úžasní lidé, kteří si umí vážit věcí. Dřou a díky tomu mají jiný pohled na život. Je radost s nimi pracovat," přesvědčuje takřka dojatě Čapka, který jedním dechem dodává: „Měl jsem štěstí na dobré lidi, bez nich bych nic nedokázal," uzavírá skromně učitel.

VÁCLAV PETRŮ