Jejich posláním je totiž udržet pohodu a zdravou a pozitivní mysl dětí, k jejichž životům zpočátku osud moc přívětivý nebyl. „Po vyhlášení nouzového stavu jsme zažívali krušné období, nikdo nevěděl, co nás vlastně čeká. Po pěti týdnech už ale můžu říct, že blbá nálada je za námi. Vše se tak nějak stabilizovalo, našli jsme si režim a fungujeme každý den téměř stejně,“ vypráví ředitelka domova a jedna z „tet“ Lada Válková.

Děti se dopoledne s tetami učí. Odpoledne jsou pak většinou na čerstvém vzduchu. „Dopoledne se naše tři domácnosti mění ve školu, všude leží učebnice, sešity, jsou otevřené notebooky. Odpoledne jsou pak děti na dvorečku nebo v zahradě. Jen tři nejstarší pak vyrážejí i ven. Máme totiž pejska, kterého musíme venčit. Takže mají rozdělené služby,“ usmívá se Válková.

Pálava ze Svatého kopečku
Proměny Pálavy v čase. Miklín fotí podle starých fotografiíí

Jak přiznává, jde o jedno z nejkrušnějších období, jaké v domově kdy zažili. „Je to náročné, jedeme v nepřetržitém provozu na tři sta procent. Děti jsou celý den doma, suplujeme jim klasickou výuku, zajišťujeme volnočasové aktivity, do toho běžný chod domácnosti. Děti navíc vedeme k tomu, aby si o víkendu zkusily i samy uvařit. Rozdíl oproti běžnému stavu je velký. Když jsou děti ve škole a školce, mají tety čas na nepřímou přípravu. To teď neexistuje. Připravovat se musejí o svém volnu doma,“ přibližuje nynější chod domova Válková.

Ředitelku i ostatní tety překvapilo, jak dobrovolnou karanténu zvládli právě jejich svěřenci. „V mnohých domovech se potýkají s útěky dětí, některé už mají své první lásky, za kterými nemohou a chtějí. Jsem pyšná na naše děti, jak zareagovaly. Přece jen jsou tady doma, jsou tady s tetami, které milují. Z tohoto pohledu to pro ně tedy traumatizující není,“ říká Válková.

Česko zvýšilo počet testů na koronavirus.
Co obnáší plošné testování: koho se týká, co musí zájemce splňovat

Poznamenává ale, že s dětmi aktuální vývoj ohledně koronaviru od začátku s tetami probírala. „Máme společné schůzky, říkáme jim schůzky s tetou Ladou, kde si o všem povídáme. Starší děti měly pochopitelně více otázek, zajímala je nařízení, vývoj z politického pohledu. Menší zase spíš poslouchaly. Dochází k nám ale i psycholožka, se kterou si můžou popovídat, když jim něco schází,“ popisuje Válková.

Jediné, co děti v domově asi nejvíc trápí, je nemožnost návštěv u svých biologických rodin či příbuzných. „Řada naši dětí má někoho, ke komu pravidelně vyráží na návštěvy, nebo někoho, kdo přijíždí za nimi. Vnímáme, že jim to moc chybí. Sice si můžou telefonovat, ale osobní kontakt telefony nenahradí. Musím je ale pochválit, pochopili, že v tom nejsou samy, že odříznutý není jen náš domov, ani Mikulov, ale celý svět,“ vyzdvihuje ředitelka.

Marcel Mazáč z Kobylí vyrobil stovky štítů pro zdravotníky
Díky pomoci firem, obcí i lidí, vyrobil stovky štítů. Pro nemocnice i doktory

I v domově nyní důsledně dbají na zvýšenou hygienu. „Děti nikam nechodí, riziko pro ně tedy představujeme my. Vracíme se do svých domů a bytů, nakupujeme, vyřizujeme nezbytnosti. I proto nosíme my tety v domově po celý den roušky,“ zdůrazňuje Válková.

Po materiální stránce domovu nyní nic neschází. „Zpočátku byly zmatky, nějakou dobu trvalo, než jsme od zřizovatele domova, tedy kraje, dostali veškeré ochranné pomůcky. Řadu věcí jsme si proto obstarali sami, dokonce i my jsme se nechali napálit – objednali jsme roušky za několik tisíc, které vůbec nedorazily,“ přiznává ředitelka a dodává, že podvodnou objednávku předá k řešení právníkům či policii.

Ji i děti potěšila vlna solidarity, kterou domovu vyjadřovali podnikatelé, obyčejní místní lidé nebo neziskové organizace. „Jim všem patří naše velké díky. A nejen jim, i našim skvělým tetám a dětem. No a všechny, kteří se chtějí seznámit s našim domovem, bych ráda vyzvala, že mohou sledovat naše webové stránky a facebookový profil, kde je také popsáno jak tuto dobu prožíváme,“ usmívá se Válková.

Švadlenky z Mikulova a okolí našily roušky a čepice pro italské zdravotníky.
Švadlenky z Mikulovska poslaly roušky do Itálie