Jiří Holásek léčil švédského krále. Jako lékař působil i v Dánsku a Finsku. Teď ovšem kroutí hlavou nad nepořádkem v českém zdravotnictví. Přesvědčil se o tom na vlastní kůži, když zemřel jeho zubař v Lednici. A on chtěl přejít k jinému.

„Dlouho jsem to neřešil, ale před dvěma měsíci mě začaly trápit zuby. Protože v Lednici místo doktora Bokra stále nikdo není, zubařku, která mě byla ochotná vzít, jsem po dlouhém shánění našel až v Břeclavi. Přes veškerou snahu jí ale nejsem schopen předat svou zdravotnickou dokumentaci,“ posteskl si Holásek.

Podle jeho slov leží jeho karta už rok zamčená v opuštěné zubařské ordinaci, kde nikdo neordinuje. „Potvrdila mi to i bývalá zubní sestra mého předchozího zubaře. Když jsem se jí ptal, kde se můžu ke svým papírům dostat, krčila rameny, že neví,“ divil se čtyřiasedmdesátiletý muž, který bydlí a maluje v Sedleci.

„Honil jsem to různě, vyptával se. Byl jsem i v lednickém zdravotním středisku. I tam mě ale odmítli se slovy: Nejste první, my vám ale dokumentaci nemůžeme vydat ani ukázat. Nemáme na to právo. Doktor Bokr měl určitě dvě stě, tři sta pacientů, to nikoho nezajímá, že se nemohou dostat ke své dokumentaci?“ ptá se Holásek.

Už se ovšem smířil s tím, že absolvuje potřebná vyšetření znovu. „Na jedné straně někde kvůli nedostatku peněz ve zdravotnictví umírají děti, na straně druhé se takto zbytečně plýtvá. Musím se v Břeclavi nechat znovu zrentgenovat a vyšetřit. Čeká mě zbytečné ozáření, zbytečná ztráta času i peněz,“ pokračoval rozmrzele.

Podle břeclavského zubaře Pavla Trojana, člena představenstva České stomatologické komory, to ale není nezbytné. „Existující zdravotnickou dokumentaci si může vyžádat jeho nový zubní lékař. Rentgeny i všechno ostatní. Dokumentace by měla být k dispozici na krajském úřadě, který je zřizovatelem zubních praxí,“ sdělil Trojan.

Holásek se tomu ovšem diví. „Ptal jsem se, kde se dalo, ale nikdo mi nebyl schopný poradit. Když se v tom neorientuji já jako bývalý primář, jak potom může někdo jiný? Je do nebe volající, když se člověk v Evropské unii nemůže dostat ke svému chorobopisu. To by bylo ve skandinávských zemích nemyslitelné. Je to ostuda,“ hodnotil.

„Zdravotnická dokumentace je podle zákona majetkem příslušného zdravotnického zařízení, které musí originál deset let uchovávat. Každý si ale může na vyžádání vyřídit výpis. Žádný lékař takovou žádost nemůže odmítnout,“ upozornil Trojan.

Obdobně hovoří i právnička Edita Gybasová z Břeclavi. „Každý člověk má právo vidět svou zdravotnickou dokumentaci. Domnívám se, že je povinností zdravotnického zařízení mu to umožnit. Z právnického hlediska by bylo cokoliv jiného nepochopitelné,“ uvedla.

Holásek má ale za to, že na možné úmrtí lékaře a dlouhodobé neobsazení jeho ordinace zákon příliš nemyslí. Svědčí o tom jeho osobní zkušenost. „Mě do dokumentace týkající se mých zubů nenechali vůbec nahlédnout, ani jako pacienta, ani jako lékaře. Divím se, že nás vůbec vzali do Evropské unie,“ kroutil hlavou na existujícími poměry