„Asi v patnácti mi babička vysvětlila základy šití. Nejdřív jsem začínala se žebradly a se zkracováním riflí,“ usmívá se čtyřiadvacetiletá žena.
Jako snad každá má i ona ke kabelkám kladný vztah. „Jsou mojí vášní. Mám jich takových šedesát. Protože jsem se však chtěla odlišit od ostatních a být originální, začala jsem si je vytvářet podle vlastních návrhů, nálady a fantazie,“ popisuje povoláním asistentka.

Kabelek už jí pod šikovnýma rukama prošlo asi sedmdesát. „Než vyrobím jednu, trvá mi to asi čtyři až osm hodin. Samozřejmě záleží na velikosti, na tom, z jakého je materiálu a co všechno má splňovat,“ vyjmenovává Jeřábková, jejíž kabelky se pyšní dokonce i logem.

„Teď už se ví, že jsou kabelky ode mě. Jsou jednoduše Čochtanovic,“ říká s úsměvem mladá žena, pro kterou je šití obrovským relaxem. „Naplňuje mě i to, když vím, že kabelkou některé ženě nebo dívce udělám radost,“ dodává.

Největší kabelka, kterou kdy ušila, byla právě ta z etiket od nealko nápojů. „Na šířku má asi padesát centimetrů, na výšku pak čtyřicet,“ usmívá se autorka a doplňuje, že nejmenší kabelkou bylo naopak psaníčko o rozměrech pětadvacet krát deset centimetrů.

„Nejoriginálnějším výtvorem je však bezesporu obal na hasicí přístroj pro kamaráda. Je to váleček z černé ekologické kůže. Aby držel v autě v kufru, tak jsem na něj našila kontrastní žlutý suchý zip a nerezové logo. Vypadá tedy jako luxusní pouzdro do školy,“ překvapuje Jeřábková, která své kabelky šije s láskou a citem.

„Každá žena se chce parádit a zaslouží si být výjimečná. A já se jim snažím tento pocit umožnit,“ svěřuje se.