„Dostala jsem se k fotografování díky dětem, když jsem byla na mateřské. Začala jsem se zajímat o dětská říkadla a obrázky. A když jsem dostala starý dřevěný vozíček, napadlo mě, že by bylo krásné v tom své dítko nafotit. Ušila jsem mu dokonce i kalhoty,“ vzpomíná na své začátky bývalá kadeřnice z Charvátské Nové Vsi.

Pak už byl jen krůček k tomu, aby začala vyhledávat staré pece a netradiční místa, která by připomínala minulost. Pomáhaly jí v tom i fotografie jejích kamarádů a knížky známých ilustrátorů.

„Mezi moje oblíbené autory patří Marie Fischerová-Kvěchová, Josef Lada a Mikoláš Aleš. Malovali to, co jsem já chtěla vyfotit. I když to ne vždy šlo, byla to pro mě velká výzva. Fotografie je živá,“ popisuje Benešová.

Jak přiznává, díky této práci zachraňuje i věci, které jsou v dnešní moderní době už jen těžko k sehnání či k vidění. Na jejích fotografiích se objevují staré domky, sáňky a hlavně místa, která ještě dýchají minulostí. „Je ale pravda, že někde už musím v počítači vymazat elektrické dráty či ploty. V digitální době to jde vždy vylepšit,“ usmívá se pětatřicetiletá matka tří dětí.

Ty se právě nejvíce objevují na jejích pohlednicích a v kalendářích. Postupem času ale začali tento druh fotografií vyhledávat i další zájemci. „Lidé podvědomě tyto staré časy vyhledávají. Nejvíce však foty potěší babičky, které si vzpomenou na své mládí,“ přiznává.

Letos už Dagmar Benešová vydala svůj sedmý kalendář doplněný říkadly. Novinkou jsou v něm i její vlastní omalovánky, které potěší hlavně děti.

Její fotografie mohou lidé vidět od pátku také na rentgenologickém oddělení břeclavské Polikliniky.