Mary-Ann Kirkby do svých deseti let vyrůstala v hutteritské kolonii. „Jsem tu, abych znovuobjevila své kořeny. Vždy jsem chtěla jet na Moravu. Kořeny mé rodiny jdou až k Jakobu Mendlovi, který byl v šestnáctém století pokladníkem pánů z Lichtenštejna. Byl také členem skupiny, která začala žít opravdu hutteritský život. To je pro mě důležité," začíná své povídání pro Hustopečský magazín spisovatelka.

Hutterité přišli na jižní Moravu v šestnáctém století. O století později museli z Moravy odejít a dnes už se v Česku vůbec nevyskytují. Vytvořili kolonie po celém světě. Mary-Ann Kirkby vyrůstala v jedné z nich na západě Kanady. „Hutteritský život je velmi disciplinovaný. V kolonii se mluví hutteritským jazykem. Ve škole se ale začínají učit anglicky, učí se psát nádherným gotickým písmem. Chodí do kostela, pracují v komunitě. Začínají se připravovat na budoucnost. V patnácti letech jsou oficiálně dospělí," vypráví žena o životě v kolonii.

Spolu s rodiči komunitu opustila, když jí bylo deset let. „Nejtěžší pro nás všechny byla samota. Vnější svět žije o dost víc osamělý život oproti komunitě. Protože jsme neměli televizi, nevěděli jsme nic o populární kultuře. Samozřejmě se nám také posmívali, jaké nosíme oblečení," vzpomíná Kanaďanka.

Od hutteritské kolonie se však nikdy rodina Kirkbyových zcela neodtrhla. Své přátele navštěvovali minimálně jednou za měsíc. „Ponechali jsme si také náš jazyk, naše jídlo a způsob humoru," doplňuje Kirkby.

Z těchto šťastných vzpomínek vydala Mary-Ann dvě knihy. Na své cestě po Evropě sbírala náměty na další knihu. Možné je také, že se v knize objeví zmínka o Hustopečích.