Zhruba hodinu zabralo v úterý odpoledne sochaři Přemyslu Blažíkovi usazování kamenného reliéfu s motivem Dianina lovu na jelena do připravené kovové konstrukce. Sedm set padesát kilogramů vážící torzo se na své původní místo v dřívější lovecké síni Katzelsdorfského zámečku u Valtic vrátilo po dvaašedesáti letech.
Příběh je o to méně uvěřitelnější, že se dílo pocházející s největší pravděpodobností od jednoho z žáků významného vídeňského neoklasicistního sochaře Josepha Kliebera donedávna považovalo za ztracené.
„Jde o dvě třetiny reliéfu, který se podvedlo zachránit. Je zde vidět torzo postavy prvního lovce, ten se dívá na druhého. Dále pak loveného jelena, paroží a dva parforsní psy, kteří zvíře uhánějí,“ popsal Daniel Lyčka, historik a předseda Spolku pro obnovu Katzelsdorfského zámečku.
Kamenný reliéf se v síni lichtenštejnského loveckého zámečku, jenž téměř zanikl, nacházel do jeho demolice v roce 1962. „Do roku 1964 byl podle všeho vojsky pohraniční stráže rozstřílený, což dokládají nejen díry, ale i kulky, které se v reliéfu stále nacházejí,“ ukazoval redaktorce Lyčka.
Po roce 2000 reliéf podle všeho zachránil jeden z valtických obyvatel tím, že jej odvezl k sobě na zahradu. „Po delších jednáních byl svolný jej vrátit, za což jsme moc rádi. Podařilo se nám sehnat peníze na jeho restaurování, což vyšlo zhruba na padesát tisíc korun, a umístit jej sem do dočasné venkovní galerie,“ pokračoval historik.
Sochaři Blažíkovi zabraly práce na obnově loveckého reliéfu zhruba deset dní. „Nejdůležitější bylo reliéf očistit, abych se dostal ke všem poškozením kamene. Následně jsem oddělil věci, které byly špatně fixované. Původně odlomky totiž přilepili nějakým stavebním lepidlem. Odloupl jsem je, odstranil vše navíc, a nalepil pryskyřicí zpět. Doplnil jsem to tmelem tak, aby nebyly praskliny vidět, a aby do reliéfu nezatékala voda,“ popsal sochař a restaurátor.
play_fill
Kdo je skutečným autorem reliéfu, nadšenci přesně nevědí. „S velkou pravděpodobností jde ale o jednoho ze žáků významného sochaře Josepha Kliebera, který se mimo jiné postaral o vznik soch v dalších saletech Lednicko-valtického areálu. Kupříkladu na kolonádě na Reistně nebo Randez-vous,“ přiblížil Lyčka.
Původně byly reliéfy dva. Na protější straně dřívější lovecké síně jsou proto umístěné další rámy. Do nich už však nepoputuje originální reliéf, nýbrž jeho kopie.
V plánu jsou i kamery
„Nejprve jsme zamýšleli zapůjčení druhého originálu, ten se nyní nachází na zámku ve Valticích, do roku 1964 byl i on zde na zámečku. Představuje lov na kalydónského kance. Reliéf ale odvezli na dnes už neexistující rotu na nedaleký Celňák. Tam se nacházel až do roku 2000, odkud putoval na restaurování do Prahy. Za bývalého kastelána valtického zámku Michala Tlustáka byl převezený na zámek, neboť ho nebylo možné jinde prezentovat,“ shrnul historik.
Nadšenci ze spolku se pokoušeli originál reliéfu získat, ale neúspěšně. „Proto jsme se rozhodli, že necháme domodelovat kopii podle fotky z roku 1930. Podařilo se, i díky penězům, které nám poslali lidé. Předpokládáme, že do konce září by zde měla být kopie umístěná,“ prozradil Lyčka.
Zajímavostí je, že ani jeden z reliéfů se na zámečku nenacházel v době jeho dokončení v roce 1819. „Instalovali je sem až v roce 1907, za vlády Jana II. z Lichtenštejna. Postaral se o to architekt Karl Weinbrenner. Oba reliéfy byly od roku 1820 až roku 1907 na hradě Seebenstein v Dolním Rakousku, který takéž Lichtenštejnům patřil. Kníže Jan se rozhodl, že loveckou síň o tyto kusy obohatí. Umístěné byly ve stěnách. Teď jsou na stejných místech, jen ve stojanech a níž,“ dodal předseda spolku.
Aby se reliéfy opět neztratily, pamatovali nadšenci i na jejich zabezpečení. „Plánujeme sem instalovat kamery. Kromě toho jsme v reliéfu v částech, které jsou slepované, umístili GPS. To kdyby ho měl někdo náhodou v plánu opět přestěhovat,“ usmíval se Lyčka.
Instalaci kamenného reliéfu přihlíželo hned několik lidí. Mimo jiné i z rakouské strany. Z Katzelsdorfu i Bernhardsthalu. „Víte, většinu lidí to u nás nezajímá. Ale někteří, a je jich spíše méně, se snaží pomáhat. Jsme moc rádi, že se zámeček obnovuje. Dříve byl prakticky k nenalezení,“ shodovali se přátelé Dieter Friedl a Georg Klippel.
Oba se snaží šířit informace o obnově téměř zaniklého lichtenštejnského loveckého zámečku uprostřed katzelsdorfského lesa na druhé straně hranice. „Zajíždějí sem cyklisté a přicházejí jednotlivci. Když je potřeba, pořádáme také sbírku a prosíme lidi, aby na obnovu přispěli alespoň pár euro,“ vyprávěli muži.
Katzelsdorfský zámeček
- postavit jej nechal kníže Jan I. Josef z k Lichtenštejna, který panoval v letech 1805 – 1836
- stavbu započal architekt Josef Kornhäusel. V roce 1819 ji dokončil Franz Engel
- v roce 1953 odešel poslední hajný, ze stavby vznikl seník, který o tři roky později vyhořel
- v roce 1957 stavení lidé postupně rozebrali, v šedesátých letech zaniklo úplně
- o obnovu zámečku již několik let aktivně usiluje Spolek pro obnovu Katzelsdorfského zámečku, který vede tamní historik Daniel Lyčka
K ČEMU ZÁMEČEK SLOUŽIL?
- Zámeček sloužil historicky hlavně na podzim, v době parforsních honů na Lednicko-valtickém panství. To ostatně potvrzují i zápisky z deníku knížete Clary-Aldringena z dvacátých let devatenáctého století.
- Panstvo s velkou pravděpodobností vyjelo z Randez-vous přes Boří les, který byl v té době ještě spojený s Katzelsdorfským. Putovalo tak z jednoho saletu na další. Ve velkém sále měli hosté připravené občerstvení. Jedli, pili a bavili se.
- Svoje místo měla na zámečku dokonce i hudební produkce. Větší akce jako koncerty se zde však nekonaly. K tomu byly určené prostory valtického zámku a tamního barokního divadla.
Zdroj: Daniel Lyčka
