Trpělivě krok za krokem postupují nadšenci v čele s historikem Danielem Lyčkou v obnově téměř zaniklého Katzelsdorfského zámečku. Stavba uprostřed lesa mezi Valticemi a rakouskou obcí Katzelsdorf má obnovenou dlažbu v nárožích arkádové chodby a zpět na původní místo se vrátily i kusy pískovcových rámů. Velkou neznámou zůstává pouze studna pocházející zřejmě z roku 1820.

Lichtenštejnský lovecký zámeček, který téměř celý zmizel v šedesátých letech minulého století, nechal v roce 1819 postavit kníže Jan I. Josef z Lichtenštejna. Stavba byla podle původních plánů, jejichž autorem byl knížecí architekt a knížecí stavební ředitel Joseph Kornhäusel, s okny v průčelí. Ta však poměrně krátce nato nahradily reliéfy.

„A já mám největší radost z toho, že se k nim po dvaašedesáti letech podařilo na obě strany navrátit původní pískovcové kamenné rámy, které pocházejí z lichtenštejnského lomu z nedalekých Úval,“ pochvaloval si historik Daniel Lyčka, který je současně předsedou Spolku pro obnovu Katzelsdorfského zámečku.

V rámech byla původně usazená okna. „Ovšem na přelomu let 1818 a 1819 sem přijel sám kníže z Lichtenštejna a okna se mu nelíbila, přestože osobně projektovou dokumentaci schválil. Proto se zazdila a nahradily je reliéfy, které se však nedochovaly. Jsou na nich viditelné lovecké prvky. Víme, že na levé straně byl zobrazený ulovený jelen a srnec či lesní rohy, na pravé pak taktéž ulovený jelen, lesní roh a dva bezkřídlí andělíčci lezoucí po zácloně,“ popsal Lyčka.

Kromě prací na obnově zámečku se parta nadšenců věnuje také úpravě jeho okolí. „Pokračujeme v parkových úpravách, postupně okolí zámečku rozšiřujeme a snažíme se navrátit vzhled, jaký mělo zhruba okolo roku 1950,“ ukazoval na místě redaktorce historik.

V letošním roce se členové spolku pustili také do terénního výzkumu původní studny. Ta pro ně dosud zůstává tak trochu záhadou. „To proto, že není uvedena v žádných archiváliích ani na mapách. Nevíme, kdy vznikla, ani to, jak je hluboká,“ zdůvodnil Lyčka.

Odhaduje, že by mohla pocházet z roku 1820. „Víme, že byla několikrát prohlubovaná. Původní hloubku měla šestadvacet metrů. Do hloubky dvaceti metrů je vyzděná z cihel. Hlouběji se vyzdívka mění, dole jsou kolem dokola dubové trámy nebo fošny o výšce asi sto osmdesáti centimetrů,“ zmínil předseda spolku.

Kolem roku 1890 se začal postupně Katzelsdorfský les zmenšovat a došlo k jeho částečnému vykácení. „Tehdy se nejspíš ztratila i spodní voda a studnu bylo nutné prohloubit. Nyní jsme v hloubce třiceti metrů a stále není konec,“ překvapil Lyčka.

Katzelsdorfský zámeček
- postavit jej nechal kníže Jan I. Josef z k Lichtenštejna, který panoval v letech 1805 – 1836
- stavbu započal architekt Josef Kornhäusel. V roce 1819 ji dokončil Franz Engel
- v roce 1953 odešel poslední hajný, ze stavby vznikl seník, který o tři roky později vyhořel
- v roce 1957 stavení lidé postupně rozebrali, v šedesátých letech zaniklo úplně
- o obnovu zámečku již několik let aktivně usiluje Spolek pro obnovu Katzelsdorfského zámečku, který vede tamní historik Daniel Lyčka

Katzelsdorfský zámeček vstává z popela. Záhadou zůstává neprozkoumaná studna | Video: Deník/Iva Haghofer

K čemu zámeček sloužil?

- Zámeček sloužil historicky hlavně na podzim, v době parforsních honů na Lednicko-valtickém panství. To ostatně potvrzují i zápisky z deníku knížete Clary-Aldringena z dvacátých let devatenáctého století. Panstvo s velkou pravděpodobností vyjelo z Randez-vous přes Boří les, který byl v té době ještě spojený s Katzelsdorfským. Putovalo tak z jednoho saletu na další. Ve velkém sále měli hosté připravené občerstvení. Jedli, pili a bavili se. Svoje místo měla na zámečku dokonce i hudební produkce. Větší akce jako koncerty se zde však nekonaly. K tomu byly určené prostory valtického zámku a tamního barokního divadla. (zdroj: Daniel Lyčka)