Rodina Kazachů, která se do Břeclavi přistěhovala před několika měsíci, bude slavit první Vánoce vnovém domově. Kromě data změní také své zvyky. „VKazachstánu a vrusku se Vánoce slaví sedmého ledna. Čtyřiadvacátý prosinec je pro nás úplně obyčejný pracovní den,“ popisuje Maria Gazizulina, matka dvoudětí.

„Všechno slavíme až šestého a sedmého ledna. Děti chodí koledovat, také vkostele dostávají drobné dárečky. Sedmého ozdobíme stromeček jako Češi a radujeme se, co pod ním najdeme,“ pokračuje ve vyprávění.

Jak říká, rodiny obdarovávají především ty nejmenší. „Každý to má ale tak, jak si to zařídí. My si dáváme dárky ismanželem,“ dodáváMaria.

Líbí se jí také zvyk, kdy zaměstnavatelé dávají drobnosti také svým zaměstnancům. „Když mám dvě děti, dostanu pokaždé dva dárky. Je to milé,“ myslí siMaria.

Teď ji a její rodinu ale čeká změna. „Řekli jsme si, že pokud chceme zapadnout, musíme slavit Vánoce po česku. Zatím to ale bude těžké. Příbuzní, kteří už několik let žijí vKrásné Lípě, nám vyprávěli, jak to tady chodí.

Například vánoční stolování je úplně jiné,“ snaží se přiblížit. „Rybu jí na Vánoce jen silně věřící. Ostatní připraví všechno, co má kdo rád a zaplní tím celý stůl. Jsou tam saláty, ovoce, sladkosti, maso, no prostě úplně všechno. Na přípitek nemůže chybět víno, šampaňské a samozřejmě ani vodka. Té se ale vypije nejvíc na Nový rok,“ říká se smíchem.

Většina lidí prý také vaří takzvanou kuťu. Sladký rýžový nákyp srozinkami. „Každý musí sníst apoň lžičku. Ta má zaručit dobré zdraví a štěstí,“ vysvětluje Maria. Typickým jídlem jsou také manty, taštičky plněné masem. „Máme ssebou také mantovarku, několik hrnců na sobě, kde manty napařujeme,“ ukazuje další členka rodiny Ljudmila.

Ani bez mandarinek podle ní nejsou Vánoce. „Ta vůně je typická. Slyšela jsem, že tady nosí ovoce a bonbóny Mikuláš. Unás vKazachstánu zase děda Mráz. Velké dary unás tak obvyklé nejsou,“ dodáváMaria.