Před několika lety se tato skupina nadšenců rozhodla, že by nebylo špatné oživit Janův hrad různými kulturními akcemi. Pojila je navíc společná záliba v historii. „Na začátku nás bylo hodně. Bohužel, jak se tak stává, pomalu začali různí lidé odcházet. Ať už se třeba ženy provdaly a odstěhovaly se, nebo jsme se s některými členy názorově rozdělili," vypráví Podkalský.

Pořádali šermířské turnaje, kam zvali i jiné skupiny. Okolí umělé zříceniny pravidelně uklízeli, sekali trávu, starali se o stromy a celkovou údržbu hradu. A především jezdili na různé akce, kde vystupovali s nacvičenými kousky. Například i s ohňovou šou. „Není to tak, že bychom už teď nic z toho nedělali. Zůstali jsme ale jen tři, dva muži a jedna žena. Když nás teď někdo někam pozve 
a vím, že je to spíš akce pro větší skupinu, tak řeknu jiným, aby jeli za nás. Stále se však snažíme a práce je pořád dost. Dnešní adventní jarmark je poslední větší událostí tento rok," říká milovník dějin, který s kolegy vede také netradiční hodiny dějepisu na školách. Vypráví v nich žákům, jak se rytíři ve skutečnosti chovali.

Meče a další zbraně určené pro vystoupení si nechávají vyrobit u kováře. Kostýmy si naopak šijí sami. Stejně tak si ručně dělají drátěné košile. „Vyrábění košil sehrálo důležitou roli při výběru nových lidí do skupiny. Často za námi přišli mladí kluci, kteří měli svou vlastní představu 
o této práci. Mysleli si, že se tady naučí především, jak se mlátit," směje se rytíř z Janova hradu.

A pokračuje. „Tak jsem jim při prvních setkáních dal do ruky drát a kleště a řekl, že až si vyrobí svoji drátěnou košili, tak se mohou přidat. Někteří toho nechali velmi brzy. Ti, co vydrželi, se tomu chtěli doopravdy věnovat," míní muž pocházející z Blatnice pod Svatým Antonínkem 
a dodává, že nestačí mít pouze rád dějepis. Člověk tomu musí obětovat hodně volného času a spoustu věcí se učit dlouhé roky.