Bylo jí šestadvacet, měla za sebou několik let náročného studia a právě si začala budovat kariéru zubní lékařky. Pak přišel zlom. Klára Sobotková z Moravské Nové Vsi na Břeclavsku se totiž rozhodla vycestovat do Konžské demokratické republiky. Jako dobrovolnice projektu Adopce na blízko, kterou organizuje Salesiánská asociace Dona Boska, pracovala v centru pro kluky z ulice, kde ve škole učila angličtinu, chlapce doučovala a starala se o ně. „Navštěvovala jsem i věznici, kde jsme připravovali jídlo pro nemocné vězně. Protože jsem zubní lékařka, pracovala jsem také v jedné z místních nemocnic,“ vypráví sympatická žena.

Odjet do Afriky bylo jejím snem delší dobu. „Pomáhat v Kongu jsem vnímala jako poslání. Ihned po výstupu z letadla jsem pocítila typické africké horko a pomyslela jsem si, jak to v takovém vedru celý rok vydržím?“ směje se Sobotková.

Kdo je Klára Sobotková
- věk: 27 let
- Pochází z Moravské Nové Vsi na Břeclavsku, nyní žije a pracuje v Olomouci jako zubní lékařka.
- Letos v srpnu se vrátila z Konžské demokratické republiky, kde působila rok jako dobrovolnice. Učila a starala se o chlapce z ulice. Dorozumívala se francouzsky a naučila se základy svahilštiny.
- Pětkrát prodělala v Kongu malárii.
- Po návratu z Afriky absolvovala pouť do Santiaga de Compostela. Během cesty si srovnala myšlenky na zemi, která jí pomohla poznat vlastní hranice a možnosti, a naučila ji trpělivosti, empatii a toleranci.

Konžské děti si milou učitelku zamilovaly. Kvůli svým zrzavým vlasům dokonce dostala hned několik nabídek k sňatku. „Tamní děti jsou živé, neposedné, hravé a bezprostřední. Jednoduše pořád v pohybu. Ale je to zážitek, když máte zkrotit třídu, ve které je 72 takových raubířů. Fascinovala mě i jejich vynalézavost. Kluci dokázali vyrobit hračku či hudební nástroj z čehokoli. Od dřeva až po starou plechovku,“ popisuje mladá žena.

Kongo, země pohostinných lidí a mnoha kontrastů, jí však nejednou ukázalo také své stinné stránky. „Čtyřikrát jsem prodělala malárii. Dokonce jsem si ji popáté přivezla jako vzpomínku na Afriku domů. Poprvé jsem ji měla bonusem. S parazity v zažívacím ústrojí. Konžané se mi smáli a říkali, že už jsem prošla africkým křtem. Pro ně je malárie něco jako pro nás chřipka,“ říká usměvavá lékařka.

Nejtěžším okamžikem však pro ni bylo podívat se zblízka do očí smrti. „V náručí mi umřel osmiletý chlapec. Christian se narodil jako HIV pozitivní a jednoho dne ho kdosi našel ležet v zuboženém stavu v příkopu vedle našeho centra. Doktor se ho několik měsíců snažil léčit. Chlapec byl však den ode dne slabší. Všichni jsme věděli, co přijde. Jsem vděčná, že jsem mohla být s ním a držet ho za ruku, když odcházel,“ neskrývá smutek Sobotková.

Když oznámila, že odjíždí do Afriky, rodina a nejbližší kamarádi o ni měli obrovský strach. „Byla ale tak nadšená. Brala to jako poslání. Věděla jsem, že nemá cenu jí Kongo vymlouvat. Když si něco usmyslí, tak to taky udělá. Proto mi nezbylo než ji podpořit,“ usmívá se kamarádka Ingrid Linderová.