Předchozí díly seriálu najdete ZDE

Další významnou osobností nejen pro Břeclavsko je kníže Alois II. Josef (1796 – 1858). Získal vynikající vzdělání, mezi jeho vychovateli a učiteli byli přední pedagogové a odborníci své doby. Když mu bylo dvaadvacet let, vydal se na cestu do Itálie, kde navštěvoval galerie, kostely a muzea.

Také navštívil sopky Etnu a Vesuv a ostrov Maltu a jako první člen knížecí rodiny se zastavil v Lichtenštejnsku (1818). O dva roky později navštívil Anglii a Skotsko, které ho doslova okouzlily.Osmého srpna 1831 se kníže Alois II.

Josef oženil s Františkou rozenou hraběnkou Kinskou z Wchinitz a Tettau (1813 – 1881). S kněžnou Františkou měl osm dcer a dva syny a v roce 1856 slavili v Lednici svoji stříbrnou svatbu. Kněžna si Lednici velmi oblíbila a ji i jejího manžela tady připomíná řada monogramů „AF“ nebo sochy lva s erbem Liechtensteinů a vlka s erbem Kinských u lednického skleníku.

V roce 1837 byl kníže Alois II. vyslán na diplomatickou misi do Anglie při příležitosti korunovace královny Viktorie, podobně jako kníže Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu (vzal si za manželku princeznu Eleonoru z moravsko-krumlovské větve Liechtensteinů).

Zde se seznámil s anglickou politikou, hospodářstvím a architekturou. Toto vše ovlivnilo (podobně jako u Schwarzenbergů a Harrachů) jeho další plány při rozvoji panství a přestavbách některých zámků.

Kníže Alois II. Josef byl ve své době známým hospodářským reformátorem, pokračujícím ve stopách svého otce a dědečka. Velmi se zajímal o zemědělství a zasloužil se o vybudování první zemědělské školy v habsburské monarchii.

Její absolventi se přičinili o nebývalý rozvoj hospodářství, inovace a reformy v Rakousku. V letech 1849 - 1858 předsedal Vídeňské zemědělské společnosti. Kníže přijal členství ve čtyřiasedmdesáti vědeckých, technických a charitativních spolcích.

Podle instrukcí knížete Aloise II. byl v letech 1836 - 1847 ve stylu druhého rokoka přestavěn barokní vídeňský majorátní palác pod vedením anglického architekta Petera Huberta Desvignese. Pod dojmem staveb anglické šlechty a královského zámku Windsor se rozhodl v letech 1845 - 1858 novogoticky přestavět zámek Lednice.

Jeho vzdálený švagr Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu ve stejné době podobně přestavěl zámek Hluboká. Původně plány přestavby lednického zámku a novostavby skleníku připravil architekt Desvignes, ale nakonec byly postaveny podle plánů Georga Wingelmüllera.

V roce 1846 kníže vyslal architekta Wingelmüllera do Anglie a Skotska, aby tam studoval architekturu anglických hradů. Zpátky se vrátil s řadou skic staveb a interiérů, ukázkami kování a dalšími předměty a pustil se do návrhu novogotické přestavby lednického zámku. Bohužel s tak velkým vypětím, že brzy zemřel ve věku 38 let. Přestavba zámku byla dokončena pátého října 1858 vysvěcením kostela.

Podle Wingelmüllerových plánů se stavělo i v okolí zámku Lednice. Krátce po jeho smrti byla postavena trojboká kaple svatého Huberta v Bořím lese, na okraji parku byla vybudována neogotická budova fary a knížecí kanceláře.

V roce 1857 nechal kníže postavit školu a kostel v Adamově (koupil pro něj vzácný, takzvaný Světelský oltář) pro dělníky v místních lichtenštejnských železárnách a mohli bychom vyjmenovat řadu dalších staveb.

PAVEL JUŘÍK (Autor je historik, který se zabývá významnými šlechtickými rody)