„Kolekci čistě vánočních kreseb jsem dal dohromady loni, nejstarší má asi deset let. Dál jsem kvůli ucelenosti a stylu kresby ve svém archivu nešel," říká Kocmánek, jenž je dlouhodobě dvorním kreslířem týdeníku Nový život.

Pokud některému z návštěvníků připadala zachycená situace povědomá, je možné, že se jí Kocmánek inspiroval právě u něj nebo u jeho známého. „ Vždycky v takové situaci odpovídám: „Podobnost není náhodná, ano, jste to opravdu vy! Snažím se o to, aby kresby byly ze života," vypráví Kocmánek s úsměvem ve tváři. Pozastavení a pobavení se nad zábavnou chvíli je podle něj často prospěšnější, než dvacet sehnaných dárků. „Sednout si a malovat je pro mě vítaná výmluva, že nemusím někde létat po vánočních nákupech. Právě Vánoce mě k vtipům často inspirovaly a za ty roky toho vzniklo tolik, že jsem se rozhodl dát je dohromady. Výsledkem je takováto tématická výstava," pokračuje kreslíř.

A děkuje osudu, že mu dosud do života nepřinesl žádnou událost, která by mu od výtvarné práce odloudila myšlenky. „Nepotkalo mě nic, že bych musel tvořit i tehdy, kdy bych byl opravdu dole. Navíc nejsem nikde vázaný smluvně, takže by to bylo jednodušší. Kdybych si dal třeba dva týdny pauzu, asi by se nic strašného nestalo. Situaci, v níž bych byl v horším rozpoložení si ale představit umím. Myslím, že kreslení mohlo být formou úniku. Třeba by mi to pomohlo a zvedlo nahoru," zamýšlí se Kocmánek.

Díky svému koníčku, jenž baví tisíce lidí týdně, si může dovolit dát průnik i svému roztrpčení. „Jde o to, že mohu vyjádřit názor formou, za níž mě nikdo nebude kamenovat a jako bonus to třeba někoho pobaví," dodává výtvarník.

Jeho současná výstava je ve Tvrdonicích k vidění v útrobách obecního úřadu. Koho zaujme natolik, že by chtěl mít Kocmánkovu tvorbu doma, může si na místě koupit jeho knihu.