„Před sametovou revolucí nebylo vtipy kam posílat. Existoval jen Dikobraz, kam brali jen ty angažované. A nové kreslíře vůbec. Kreslit vtipy jsem ale začal už na gymnáziu. Vydávali jsme tam svůj časopis, který byl v podstatě ilegální,“ popisuje Kocmánek. Podle jeho slov ho na kreslení vtipů nejvíc baví to, že je to něco úplně jiného, než kantořina. „Kreslení pro mě navíc představuje pěknou chvilku u kávy, které jsem vyhradil nedělní dopoledne,“ usmívá se kreslíř a učitel v jedné osobě.

Vymyslet vtip podle něj není zas tak náročné. „Už jsem po letech tolik vytrénovaný, že mi stačí chvilka. Navíc mi rodina nebo kolegové učitelé dávají tipy. Nakreslit vtip mi u černobílého formátu zabere patnáct až dvacet minut,“ vysvětluje Kocmánek.
Typická je pro něj postavička s nápisem Jak Puma. Podle ní už ho lidé poznávají. „Původně nosila jenom nápis Puma. Chtěl jsem, aby tím vynikl ten kontrast, že je to chlap z vesnice, který má rozhled a chodí ve značkovém oblečení. Potom se ale figurka začala pohybovat po vinných sklípcích a pak už to přišlo samo. Často byl jak puma a už mu to zůstalo,“ vypráví Kocmánek.

Knížka vtipů pod názvem Ve víně je sranda, kterou v těchto dnech vydává brumovické nakladatelství Carpe Diem, je jeho první tematickou knížkou. Objeví se v ní téměř stovka vtipů, které nakreslil za posledních deset let. Milan Kocmánek, který už předtím vydal pět knížek a kalendář, si před dvěma lety vyzkoušel i knižní ilustraci k Chodským pohádkám.

„Často se mě lidé ptají, jestli se cítím být víc kreslířem nebo učitelem. Odpovídám šalamounsky. Od každého něco. Je pravda, že mě kantořina živí. A také baví. Děti jsou na prvním stupni ještě ze všeho nadšené. Kreslení se mi často promítá i do mojí práce ve škole. Když jim potřebuju něco vysvětlit, nejjednodušším způsobem, jak to udělat, je nakreslit jim to,“ uzavírá Kocmánek.