Na počátku všeho byla výzva. Kocourek si chtěl nejprve jen vyzkoušet, zda je vůbec schopný věrnou podobiznu vybraných staveb vytvořit. Po dvouměsíční usilovné práci ze z pokusu stala vášeň.

Svá díla by nyní zručný muž rád v Podivíně vystavil. „Potěšilo by mě, kdyby se na moje výtvory mohli lidé podívat, ale zatím je bohužel nemám kde vystavit. Jedinými obdivovateli jsou tedy jen zákazníci mého sklenářství,“ směje se a vzpomíná na časy, kdy objevil svého netradičního koníčka.

„Prvním impulsem pro mě bylo, když jsem viděl mlýn v Kořenci u Blanska, který se mi moc líbil. To jsem ještě netušil, že vytvořím jeho zmenšeninu. U kamaráda v Opavě jsem zase zahlédl břidlici a tehdy se mi obojí spojilo dohromady. Řekl jsem si, že to zkrátka zkusím. Kámen jsem si od kamaráda rovnou vzal,“ shrnuje Kocourek, jenž za chladných a pošmourných večerů stráví nad zmenšeninami dvě až tři hodiny denně.

„Co s dlouhými večery v zimě a na podzim? Televize mě nebaví. Takhle se zavřu do dílny a odreaguji se. Je mi to rozhodně milejší. A manželka je také ráda. To proto, že jsem doma,“ dodává s potutelným úsměvem dvaapadesátiletý rodák z Podivína.

„Navíc jsem chtěl sám sobě dokázat, jestli to zvládnu. Když jsem se pustil do první zmenšeniny a věděl jsem, co práce na ní obnáší, začal jsem si věřit,“ zamýšlí se autor zatím čtyř do detailu propracovaných miniatur, jejichž vytvořením si splnil základní cíl.

Jediné, co podle něj člověk k práci potřebuje, jsou šikovné ruce a troška představivosti. „Nejdřív jsem si vždycky stavbu ze všech stran vyfotil a snažil se dodržet měřítko. Potom jsem si nakreslil plány a na jejich základě začal tvořit,“ popisuje Kocourek zapáleně postup vedoucí ke vzniku sedmdesát centimetrů vysokých staveb.

Že se jedná o finančně náročného koníčka, Kocourek razantně vyvrací. „Jestli mě jedna miniatura vyjde na šest set korun, tak je to moc,“ překvapuje muž, jenž si v dílně zcela jistě zkrátí i tuto zimu.