„Ministerstvo kultury nás upozornilo, že tehdy město zapomnělo oficiálně přesun busty nahlásit. Teď řešíme, jak to napravit,“ uvedl starosta Břeclavi Dymo Piškula. Čím to je, že ministerstvo si po dvaatřiceti letech na Komenského vzpomnělo, nikdo neví. Jisté je, že školu z červených cihel teď střeží protiprávně.
Další osudy busty řešilo zastupitelstvo. „Měli jsme dvě možnosti. Nechat ji v Poštorné a zpětně požádat o souhlas s novým umístěním, nebo přesunout zpět na nábřeží,“ osvětlil starosta. Zastupitelé se přiklonili k první možnosti, i když například sociální demokrat Ivan Blaho navrhoval přesunout bustu zpět k průmyslovce.
Pamětníci ale namítali, že není kam. Původně byla totiž busta dominantou parku, kam chodili lidé na procházky. Ten musel ustoupit socialistické architektuře.
Nejeden Břeclavan ještě dnes vzpomíná, jak sem chodil na rande nebo si před maturitní písemkou vymodlit u Komenského štěstí. Piškula připustil možnost kompromisu. Stará busta zůstane v Poštorné. Pokud bude dostatek fnančních prostředků, mohlo by město nechat vyrobit ještě jednu a umístit ji poblíž původního prostoru u Dyje.
„Když se bavíme o vracení busty, bylo by dobré, abychom Komenskému spravili uražený nos,“ upozornil výtvarník a zastupitel Karel Křivánek. Vznesl návrh, aby byla busta opravená do svatováclavských slavností. „I Petr Bezruč, slezský bard, je beznosý,“ připomenul výtvarník další poškozené umělecké dílo v majetku města. Oba velikáni by se podle Piškuly měli dočkat oprav co nejdříve. „My Moravané a Slezané musíme držet spolu,“ přisadil si starosta.
Busta pochází z let těsně po druhé světové válce. „Průmyslová škola a její okolí potřebovaly opravu. Do rekonstruovaného parku přibyl právě Komenský,“ přiblížila historii busty ředitelka městského muzea Evženie Klanicová.
