Toto černé řemeslo totiž vymírá. Populace kominíků se tak raketově snižuje. „Je to velký problém, vždyť vyučit se dá pouze v Praze, v dalších částech republiky takové školy zanikly, protože o ně nebyl zájem,“ říká smířeně Adam Šebesta.

On sám při studiích zjistil, že kariéra v tomto oboru moc mladých lidí neláká. „Do školy nás tehdy nastoupilo pouze osm. Jenže nakonec si odneslo výuční list jen šest lidí. To je zoufale málo,“ ví, že to jde s kominičinou od desíti k pěti.

Přitom poptávka po odvážlivcích, kteří neváhají vyšplhat na střechy výškových budov, je neúměrná jejich počtu. „Práce je pořád hodně. Nejhorší ale je, že lidé mají ve většině případů komíny v naprosto zoufalém stavu,“ upozorňuje.

Co může způsobit zanedbaný komín? Jestliže dojde k nejhoršímu, dům se může ocitnout i v plamenech. „Samozřejmě, že může shořet. Jak ale často vidím, každému to je tak nějak jedno,“ posteskne si na lhostejností, která může vést ke ztrátě na lidských životech.

Přitom není nic jednoduššího než si zavolat – i když mnohdy zaneprázdněného – odborníka. „Odborníkem jsem se ale ještě nestal, vlastně to ani nejde. Tomuto řemeslu se člověk učí celý život,“ usmívá se od ucha k uchu Adam Šebesta, který, jak říká, je někdy klempířem, podruhé zedníkem, potřetí zase pracuje s výpočetní technikou.

Práci je oddaný a baví ho. Posledních pár dnů přesto své řemeslo někdy proklíná. „Je fakt hrozná zima, třeba v minulém roce to bylo docela v pohodě. Teď jsou ale velké mrazy, nosím kvůli tomu i termo prádlo,“ šibalsky se směje.